Architekt z paneláku: rozhovor s Josefem Smolou

Pane architekta, jak hodnotíte dnešní kvalitu projektů a staveb rodinných domů?

Objevuje se spousta výtvarně velice nadaných mladých architektů. Až na výjimky je to bohužel horší s jejich znalostmi stavitelství a stavební fyziky. Na fakultách architektury se obecně stále méně učí technické předměty. Tomu odpovídají výsledky.

A kvalita staveb?

To je často slzavé údolí. Z jedné strany klienti logicky tlačí na co nejnižší cenu. I z jiných oborů – z potravinářství, automobilového průmyslu – ale víme, že co je hodně levné, nemůže být kvalitní. Z podstaty věci. Při pohledu na to, co vidíme na stavbách, by naši předkové, kvalitní zedníci a řemeslníci, kroutili hlavou. Dějí se neuvěřitelná zvěrstva. Na druhou stranu se objevuje vlivem krize nový prvek, že i největší firmy jsou dnes schopné vzít zakázku na větší rodinný dům. Dnes už půjdou do soutěže i o dům za 15, 16 milionů, dřív by ohrnovaly nos. A tyhle firmy mají většinou strukturu řízení a koordinaci prací na úplně jiné úrovni než firmy malé, a tudíž je šance, že trochu provětrají trh.

Kvalita je nízká i přesto, že dříve se stavělo z řekněme primitivních staviv, zatímco dnes jsou stavební systémy sofistikované, prefabrikované, na stavbě se spíše montuje z připravených bloků, prvků či dílců?

Sofistikovanost vede k dalšímu úskalí. U některého materiálu je manuál popisující postup výstavby či montáže tak složitý, že jej málokterá stavební firma dodrží. Zateplovací systém, banální olepení baráku polystyrenem… Na kolika domech je to udělané správně? Podle manuálu. Stáváme se pouhou montovnou, řemeslnící často neví, proč dělají, co dělají. Je tendence nepojímat materiály jako ucelený stavební systém. Dokážeme na stavbách zbalkanizovat úplně všechno. Systémový doplňkový materiál se zaměňuje za levnější. Pokud vedení Svazu podnikatelů ve stavebnictví říká, že jsme na stejné produktivitě jako Evropa, není to dle mých zkušeností pravda.

Celý rozhovor si můžete přečíst zde nebo v březnovém čísle časopisu Dům a zahrada.