Dům, kde se netopí...

Topení a hlavně cena, kterou za něj zaplatíme, začíná s končícím létem trápit nejednoho z nás. Ovšem ne čerstvé majitele energeticky pasivního domu v malebném údolí řeky Sázavy. Server Prozeny.cz informuje o zkušenostech se stavbou pasivního domu.
 

„Začali jsme hledat v obrovském množství typových projektů. Zadání bylo jasné – přízemní bungalov, dostatečně prostorný, klasické architektury, aby zapadl do stávající zástavby,“ popisuje majitelka, jak začalo jejich hledání ideálního bydlení a pokračuje: „Postupem času jsme se propracovali přes několik favoritů až k tomuto finálnímu projektu. Mezitím nás ale dost zaujala tematika pasivního domu, objevili jsme sdružení www.pasivnidomy.cz a získali spoustu zajímavých informací, podnětů a hlavně kontaktů. Takže to skončilo tak, že jsme se rozhodli, že postavíme pasivní dům.“

Nepravdy a mýty je neodradily

Rozhodnutí majitelů byl tak trochu odvážný počin, protože pasivní domy stále obklopuje mnoho nepravd a mýtů: že jsou finančně nedostupné, jejich povolování téměř nekonečná dřina, technologie nevyzkoušené a poruchové a navíc si v nich člověk nemůže ani otevřít okno! Není to pravda.

Základem domu, který je soběstačný při ohřevu vody a tepla, je kvalitní izolace. V tomto domě ji zajišťují padesát pět centimetrů silné obvodové stěny a přibližně stejně silná izolace z celulózy v podkroví. Zvenku to není poznat, celý dům včetně terasy je obložen modřínovým dřevem, které ještě umocňuje k přírodě šetrný přístup. Také okna jsou dřevěná, dostatečně velká, standardně s izolačním trojsklem a venkovními žaluziemi kvůli případnému přehřívání domu v letních měsících.

V největší, obývací místnosti, se nachází peletková kamna, která budou sloužit jen v těch největších mrazech. Jinak dodávají interiéru hlavně pocit pohody, teplo na ohřev vody i temperování interiéru se vyrábí nejen ze solárních kolektorů, ale také ho „vyrábějí“ domácí spotřebiče při svém provozu a lidé v domě tím, že žijí, dýchají a pohybují se. U takto odizolovaných staveb to – spolu s použitým technickým zařízením – stačí. I zde tedy najdeme technickou místnost, ve které je integrovaný zásobník tepla a rekuperační jednotka. Sem se sbíhají veškeré rozvody, které z celého domu sbírají teplý, lidmi a spotřebiči ohřívaný vzduch. V rekuperační jednotce je teplo z něj předáno čerstvému vzduchu, který je poté rozváděn podlahovými kanály do jednotlivých místností. Další přitápění není skoro během celého roku nutné, v domě není ani jeden radiátor. K „topení“ stačí průduchy v podlahách. Vydýchaný vzduch odchází otvory u stropů.

Půdorys domu má tvar písmene L a skládá se ze čtyř hlavních místností – ložnice, dvou dětských pokojů, obývací místnosti spojené s kuchyní a jídelnou.

Dřevo, doplněné o kámen, vládne nejen exteriéru, ale i vnitřnímu zařízení. Majitelé mají v domě položenou dřevěnou plovoucí podlahu, do velké místnosti  si mohli dovolit kuchyňskou linku z tmavého dřeva. Aby nevypadala příliš smutně, oživily ji bílá vestavná trouba a pracovní deska. Velký prostor přímo vybízel k ostrůvkovému řešení. Do ostrůvků architekt umístil varné centrum a směrem do obývacího pokoje ho zvýšil na úroveň baru. Od něj lze sledovat nejen dění v kuchyni, ale i televizi nebo praskající oheň v kamnech na protější straně. Komu se sezení na barových stoličkách nezdá pohodlné, má k dospozici pohovku. Pro větší stolování má rodina k dispozici klasický jídlení stůl s výhledem do zahrady.

Jak ložnice, tak dětské pokoje jsou zařízeny jen tím nejzákladnějším – postel, pracovní stůl a komoda zcela stačí, neboť hned ve vstupním prostoru je velká komora, sloužící jako šatna a také hlavní úložný prostor v domě.

Luxus za šest milionů

Podlahová plocha domu je 148 metrů čtverečních, celkem majitele přišel na více než šest milionů korun. Nastěhovali se sem na přelomu dubna a května a prý by neměnili. „I kdybychom mohli, nic bychom neměnili ani nenavrhovali jinak. Vážně jsme žádné nedostatky stále neobjevili. V Praze jsme bydleli v novostavbě v cihlovém činžovním domě a kombinace problémových sousedů a špatné zvukotěsnosti byla vražedná. Nyní máme skvělé sousedy a zcela zvukotěsný i vzduchotěsný dům. Jsme energeticky soběstační a v domě máme příjemné klima díky stálému přívodu čerstvého vzduchu. Standardní interiérovou teplotu udržujeme na dvaceti jednom až dvou stupních. Vždy jsme byli zvyklí větrat, i v našem pasivním domečku máme celé léto otevřené dveře na zahradu.“

Cena domu sice vypadá hrozivá, ale je třeba si uvědomit, že majitelé budou mít jen minimální náklady na provoz, desetitisíce za teplo ročně ušetří. Navíc jim tentokrát přál úřadní šiml. Byrokratické obstrukce ze strany stavebního úřadu byly nakonec ku prospěchu věci. Způsobily časovou prodlevu a dům nebyl zkolaudován včas. Majitelé díky tomu měli nárok na dotace z programu Zelená úsporám. Nemalá částka se jim vrátila na účet hned.

Vyšší pořizovací náklady mají majitelé vynahrazeny pohodlím – v zimě se nemusejí starat o topení, v létě se jim dům nepřehřívá. Komu by se to nelíbilo?

Článek je přezvatý z webu Prozeny.cz