Na konci roku 2006 to byl největší pasivní dům v Evropě

Pohled do vnitrobloku

Autorem je známý architekt Martin Treberspurg, který se spolu s další hvězdou rakouské architektury Georgem W. Reinbergem významně zasloužili o rozvoj a prosazení myšlenky staveb v pasivním standardu nejen v Rakousku, ale i v Evropě.

Což není dílem náhody, ale specifické situace, v které se Rakousko nalézalo. Silné hnutí za spolurozhodování a sebeurčení v 60 – 70 létech minulého století rozšířené v občanské společnosti, vedlo v roce 1978 k referendu, v jehož důsledku byla zakonzervována právě dokončená jaderná elektrárna. To generovalo plošně značný zájem o problematiku ochrany životního prostředí a alternativní zdroje energie.  Odtud byl logicky jen krůček k rozvoji solární architektury a požadavkům na energeticky úsporné bydlení. První projekty vznikaly v osmdesátých létech a zajistily Rakousku náskok, který byl počátkem devadesátých let dále významně podpořen nárokovatelnými systémovými dotačními tituly, které pokračují dodnes.

Brilantním důkazem tohoto přístupu je urbanistické řešení a optimální využití pozemku na předměstí Vídně pro účely sociálního bydlení. Kompaktní bloková středopodlažní zástavba (3 – 5 pater), půdorysně ve tvaru uzavřeného písmene „E“ vtipně využívá orientace ke světovým stranám pro zajištění maximálních solárních zisků.

Detail skladby obvodového pláště

Zároveň vytváří obytné dvorky a předzahrádky přízemním bytům. Působí jako klidná, neokázalá stavba s příjemným měřítkem. Pozemek 90 x 80 metrů je důsledně využit podlažím temperovaných podzemních garáží termicky oddělených od nadzemní bytové části. Která sestává z kombinace úsporných mezonetových pavlačových bytů a běžných schodišťových sekcí úrovňovými byty. Soubor zahrnuje celkem 114 bj o průměrné velikosti 86 m² a mateřskou školku v pasivním standardu.

Příčný stěnový konstrukční systém je monolitický železobetonový. Vnější kontaktní zateplovací systém je o tloušťce 300 mm na bázi polystyrénu. Průběžné ocelové lodžie jsou samonosné s přerušením tepelných mostů. Střechy převážně ploché dvouplášťové vegetační, jsou oživené technologickými nástavbami a solárními kolektory a chráněné 360 mm účinné tepelné izolace.

Bytový dům je vybaven decentrálním řízeným větráním s rekuperací o účinnosti vyšší než 85%. Každý byt je vybaven samostatnou jednotkou se společným nasáváním a dohřevem ve střešních nástavbách. Zdrojem tepla/chladu jsou kapalinové okruhy z jedenácti stometrových zemních vrtů. O dohřev vzduchu a přípravu teplé vody se postarají malá tepelná čerpadla s akumulačním zásobníkem umístěná v každém bytě.

Na jižním štítu budovy je instalováno 45 m² FV kolektorů, které dodávají energii do sítě. Promyšlené řešení, kompaktní tvar a důsledná eliminace tepelných mostů vede k takřka neuvěřitelné měrné potřebě tepla na vytápění, která je poloviční oproti požadovanému standardu pasivních domů. Je důkazem, že u větších objektů se dosahuje pasivního parametru podstatně snáze. A nad dosaženou cenou realizace by se měli zejména tuzemští developeři vážně zamyslet…

Na schéma budovy se můžete podívat zde.

Ing. arch. Josef Smola, místopředseda rady Centra pasivního domu
fotografie: J.Smola

[1] Největším souborem pasivních domů je aktuálně Lodenareal a olympijská vesnička v Innsbrucku.

Základní údaje

• Místo stavby: 1101 Vídeň 11, Roschégasse 20
• Zastavěná plocha: 3.850 m²
• Užitná plocha:  9.900 m²
• Vzduchotěsnost n₅₀ =  0,30 h^-1
• Měrná potřeba tepla na vytápění: 7,3 (!) kWh/m²/rok
• Stavebník: Gemeinnützige Siedlungs- Genossenschaft Altmannsdorf und Hetzendorf reg. Gen.m.b.H.
• Autor projektu: Treberspurg & Partner Architekten ZT GmbH
• Stavební fyzika: Technisches Büro, Wilhelm Hofbauer, Vídeň
• Energetický koncept: Thermo Projekt Haustechnische Planungs GmbH
• Uvedení do provozu: konec roku 2006
• Náklady na stavbu: 1.212 €/m²

Zdroj: IG Pasivhaus Österreich, Jan Tywoniak