"Přeregulovanost" územních plánů v České republice
Přeregulovanost územních plánů v České republice je v odborných kruzích po léta veřejným tajemstvím. Stavebníci se s touto problematikou setkávají při projednávání povolení staveb, kdy jejich představy a legitimní požadavky naráží na nekorektně zpracované regulace.
Se vzrůstající oblibou nízkoenergetických a pasivních domů se situace vyhrocuje. Asi právě proto, že jedná o relativně mladý polistopadový obor, lze jen obtížně najít územní plány, které umožňují optimální umístění pasivních domů a jejich orientaci k zajištění dostatečných solárních zisků.
Druhou stranou téže mince jsou někteří "osvícení" starostové, kteří požadují vypracování regulací tak, aby znemožnili jiný typ stavby, než nízkoenergetické.
Odchylka hlavního průčelí pasivního domu od ideálního jihu o 90° snižuje solární zisky až o 37 % (dle Passivhaus Institutu). Formálně stanovené uliční čáry někdy neumožňují dostatečné odstupy a tím i garanci dostatku nestíněného slunečního záření dopadajícího na fasády s obytnými místnostmi po dobu životnosti stavby. To může zvýšit měrnou potřebu tepla až o desítky procent.
Požadavek na garáž vestavěnou do hmoty domu znamená pro stavebníka pasivního domu vícenáklady prakticky srovnatelné s pořízením další obytné místnosti.
Rovněž tak požadavek sedlové střechy penalizuje stavebníky, zhoršuje poměr A/V (obestavěný prostor x plocha obálky domu), zvyšuje tepelné ztráty a znemožňuje realizovat z hlediska ochrany životního prostředí například optimální plochou zelenou, vegetační střechu.
Územní plány obcí a měst zpracované po roce 1998 mohou obsahovat pouze přiměřenou míru regulace. Za tu je považováno:
- funkční využití území, zpravidla vyjádřené graficky barevnou plochou odkazující na popis v legendě hlavního výkresu
- procento zastavění, uvedené v popisu textové části
- výška zástavby, definovaná počtem podlaží, či v metrech od nejvyššího bodu rostlého terénu v zastavěné ploše předmětné stavby
- velikost pozemků, intervalem od - do, tedy nikoliv taxativně
Posláním územních plánů je stanovit pravidla udržitelného rozvoje a využívání území, nikoliv regulace jednotlivých pozemků. Proto je chybně rovněž regulace, která se vztahuje k jednotlivým katastrálním (pozemkovým) číslům pozemků.
Možnosti korektně stanovené regulace logicky vycházejí z rozlišovací schopnosti územních plánů, které jsou zpravidla vypracovány do map velkých měřítek (1:5.000, 1:10 000, maximálně v měřítku katastrální mapy). Tomu odpovídá i stupeň podrobnosti rozborů, průzkumů a analytických podkladů, které se zpracovávají v rámci přípravy územních plánů. Tedy i hloubka a úroveň znalostí o území.
Jako příklad chybně a nekorektně zpracovaných závazných regulací, (které jsou bohužel obsahem značného množství platných územních plánů v České republice) uvádím:
- graficky zpracované parcelace pozemků
- stanovení uličních a zastavovacích čar
- definování tvaru, hmoty staveb a jejich polohy vůči vrstevnicím
- definování tvaru a sklonu střech
- požadavky na konstrukce, stavební materiály a barevnost staveb
- požadavky na dispoziční řešení stavby a další
Všechny tyto "regulace", zejména "tradičně oblíbené" požadavky na tvary a sklony střech jsou v rozporu s veřejným zájmem a omezují stavebníky nad přípustnou mez. A jak jsem již uvedl, mohou stavebníkům způsobit ekonomickou újmu.
Architekt, který jako autorizovaná osoba takové požadavky v rámci územního plánu vypracoval a svým razítkem signoval, se mohl dopustit neetického chování.
Jistě jsou známy rovněž případy, kdy je to obec, jako pořizovatel územního plánu, která si (zastupitelstvo, rada obce, starosta) klade požadavky neslučitelné se zněním právních předpisů. V tom případě je povinností autorizovaného architekta, odborníka, aby vysvětlil zadavateli - svému klientovi souvislosti a v krajním případě, od zakázky odstoupit.
Pro úplnost považuji za nutné uvést, že urbanistické studie (dle nového stavebního zákona - územní studie) jsou pouze územně plánovacím podkladem pro ověření možných řešení vybraných problémů. Nejsou tedy územně plánovací dokumentací ve smyslu zákona a jsou proto nezávazné. Na základě urbanistické studie, navržených regulací, nelze ukládat stavebníkům povinnosti.
Státní dozor ve věcech územního plánování vykonává Ministerstvo pro místní rozvoj.
Náprava nekorektně zpracovaných územních plánů je možná několika způsoby:
- Posudky územních plánů zajistí Dozorčí rada České komory architektů, zabývá se jimi rovněž ÚUR - Ústav územního rozvoje se sídlem v Brně
- Na architekta, zpracovatele územního plánu je možné podat stížnost k Dozorčí radě České komory architektů www.cka.cc
- Nekorektně zpracovaný územní plán v období po 1. lednu 2006 je možné napadnout jako "opatření obecné povahy" v přezkumném řízení (dle § 94 – 99 Správního řádu).
- Všechny aktuálně platné územní plány je možné napadnout správní žalobou, (soudní přezkum dle § 101 a následujících Soudního řádu správního).
Autor: Ing. arch. Josef Smola na základě prezentace přednesené na 17. celostátní konferenci O územním plánování a stavebním řádu na téma "Udržitelný rozvoj území a jeho souvislosti", Znojmo 17. – 18. září 2009, pořadatel konference: Ministerstvo pro místní rozvoj spolu s Ústavem územního rozvoje.
