Reportáž: Zajímavé pasivní stavby a rekonstrukce z Německa

Fotogalerie: německé pasivní domy
	Podívejte se na další fotky z Německa. Kompletní fotoreportáž najdete pod článkem.

Exkurze byla třídenní, každý ze tří dnů prováděl jiný německý kolega – architekt, který nás provedl po svých stavbách. Během cesty jsme viděli spoustu staveb, které měly společný základ – efektivní dosažení energeticky pasivního standardu se současnou minimalizací spotřeby primární energie.

Drážďany a zajímavé pasivní stavby v okolí

První den byly na programu stavby v okolí Drážďan, průvodcem byl architekt Olaf Reiter, jehož inspirativní řešení mateřské školky osazené v terénní vlně mezi současnou zástavbou na drážďanském předměstí Heidenau jsme měli možnost vidět už při exkurzi v roce 2011. Pan architekt Reiter je člověk s velkou pokorou a zároveň smyslem pro hledání efektivních řešení. Principy pasivního standardu často využívá jako výchovných a motivačních prostředků.

Tentokrát jsme navštívili rozestavěnou novostavbu rodinného domu na Kieler Straße, který je inovativní  zvoleným zdrojem tepla využívajícím odpadní teplo z počítačových serverů. Servery jsou umístěny ve skříni velikosti ledničky a jsou chlazeny vodou, která je využívána jako zdroj teplé i topné vody. Zařízení je v majetku firmy poskytující IT služby, která také platí elektřinu potřebnou pro provoz serverů a majitel domu má s touto firmou smlouvu na 20 let o poskytnutí prostoru výměnou za tepelnou energii zdarma.

Kieler Straße - zděný dům s provětrávanou fasádou

Dalším objektem byla přestavba a přístavba památkově chráněné budovy základní školy v Reichenbergu. Přestože v zadání zřizovatele školy nebyla přestavba do pasivního standardu (i to bylo možná mírně překvapující, že také ne všude v Německu mají pasivní domy zelenou jako u nás), podařilo se prosadit komplexní úpravy školní budovy včetně instalace řízeného větrání, což je zásadní s ohledem na zajištění kvality vnitřního prostředí. Společně s vnitřním a vnějším zateplením obvodových konstrukcí, důrazem na zvýšení vzduchotěsnosti budovy a výměnou oken (za repliky původních špaletových, ovšem v novém provedení – dostatečně těsných, s tepelně izolačními dvojskly v obou rámech a osazených s minimalizací tepelných mostů) tak byly vytvořeny nezávadné a komfortní podmínky pro vzdělávání místních dětí. Dosažená úspora energie na vytápění byla vzhledem k výše uvedenému málo ambicióznímu zadání „pouze“ 60% oproti původnímu stavu. Krásný příklad citlivého přístupu k objektu a jeho vzhledu, který nebyl narušen zateplením.

Renovace a přístavba památkově chráněné budovy základní školy v Reichenbergu

Poslední zastávkou v Drážďanech byla novostavba mateřské školy Holzhofgasse. Kromě stavebně technického řešení, tentokrát už opět v pasivním standardu, nás zaujal inspirativní příběh vzniku školky, která vyrostla ve stavební proluce díky společné iniciativě rodičů. Výuka zde probíhá jinak, než jsme zvyklí z běžných školek. Na každé ze 4 oddělení po 24 dětech jsou dva učitelé, vždy ona a on a péče o děti se děje formou napodobování fungování běžné rodiny, takže děti se pod vedením vychovatelů = „rodičů“ učí postarat se samy o sebe a vzájemně si pomáhat a také praktickým dovednostem, jako je příprava jídla, uklízení apod. Rodiče se mohou, dle svých možností a přání zapojovat do výuky a dění ve školce (a to také často činí).

Frankfurt nad Mohanem a Darmstadt

Druhý den byl věnován stavbám Folkmera Rasche ve Frankfurtu nad Mohanem a v blízkém Darmstadtu. Folmer Rasch je jedním z průkopníků pasivního stavění v Německu a na jeho vystupování a komentářích byly znát jeho dlouholeté zkušenosti a přehled.

Prvním objektem byl jeden ze sedmi renovovaných obytných domů na sídlišti ze 60. let na Rotlintstraße. Rozsáhlý koncept provedených úsporných opatření vedl k úspoře energie na vytápění ze 190 kWh/m²a na 15 kWh/m²a a k nulovým emisím. Zajímavá je opět německá důslednost a domýšlení všech návazností – např. místo energeticky náročných sušiček prádla jsou v každém bytě instalovány sušící skříně, přes které se odsává vzduch z interiéru. Jednoduché, efektivní, s beznákladovým provozem (ovšem s pozadím vývoje usilujícím o co nejlepší funkčnost). Další příklad: teplá voda se ohřívá jen na 48°C, což přináší opět úspory energie. Ochrana proti legionelle je zajištěna tzv. diafragmalýzou („diaphragmalyse“ je zvláštní forma elektrolýzy). Bloková kogenerační jednotka spalující řepkový olej s teplovodními solárními kolektory zajišťují ohřev vody. Obyvatelé oceňují především komfort bydlení a kvalitu vnitřního vzduchu, což je ovšem příznačné pro všechny skutečné pasivní domy.

Rotlintstraße – jižní fasáda jednoho ze sedmi renovovaných bytových domů

Druhou stavbou byla budova renovovaná do pasivního standardu ve čtvrti Frankfurt – Gallusviertel. Její autor ji označuje jako přestavbu do minulosti. Původní budova, která se nachází v památkově chráněném sídlišti z počátku 20. století, byla ve 2. světové válce zničena a v 60. letech znovu vystavěna v typicky poválečném stylu – se sedlovou střechou a omítnutou fasádou. Jako cizí těleso rušil dům se šesti byty uliční ráz budov z lícových cihel. Majitel budovy se rozhodl pro rozsáhlou náročnou přestavbu, která vizuálně ozdravila celý komplex budov. Kromě důsledného vnějšího kontaktního zateplení (s obkladem klinkrovými pásky) a „samozřejmým“ zajištěním vzduchotěsnosti s instalací řízeného větrání (zde decentrální jednotky pro každý byt) bylo důležitým prvkem úspěšné přestavby do pasivního standardu též zvětšení obytné plochy z 372 m² na 577m² (vestavba obytného podkroví a dva přístavky v dvorní části).

Následovala krátká zastávka v nedalekém novém energeticky plusovém bytovém domě na Cordierstraße. Bytové domy mají vyšší spotřebu energie na ohřev teplé vody a elektrické energie než domy rodinné (kvůli většímu počtu obyvatel na metr čtvereční obytné plochy). Pokud chceme řešit energetickou nezávislost bytových domů lokální výrobou energie, pak je třeba kromě potřeby tepla na vytápění snižovat i potřebu těchto energií.

Cordierstraße - energeticky plusový bytový dům

Potřebu energie na zajištění teplé vody snížil nízkoteplotní ohřev na teplotu 48–50°C (včetně desinfekce diafragmalýzou), v rámci distribuce k tomu přispěly cirkulační rozvody s využitím systému „trubka v trubce“ a celkovou spotřebu teplé vody omezila instalace úsporných armatur. Výsledkem je spotřeba 19,8 kWh/m²a. Snížení spotřeby elektřiny je zajištěno pronájmem bytů již vybavených vysoce úspornými spotřebiči (včetně úsporného osvětlení a sušící skříně), použitím úsporných oběhových čerpadel, efektivního osvětlení s detektory pohybu a energeticky úsporného výtahu. Pozornost byla také věnována spotřebě elektřiny v pohotovostním režimu. Výsledná spotřeba je 18,8 kWh/m²rok. Pokrytí celkové energetické spotřeby domu ve výši 35,4 kWh/m²a tepla a 22,8 kWh/m2a elektřiny je zajištěno kogenerační jednotkou na řepkový olej, 37,5 m2 termických solárních kolektorů a celkem 195 m2 fotovoltaických panelů.

Posledním navštíveným objektem byl bytový dům v sídlišti Darmstadt  - Kranichstein K6. Jde o dům s nájemními byty v pasivním standardu. Byty v pasivním standardu z ekologických stavebních materiálů jsou standardem budoucnosti. Nabízejí obyvatelům výhody po stránce komfortu a pohodlí. Navíc mají nízkou spotřebu energie na vytápění a přípravu teplé vody, takže již není nutné provádět vyúčtování a náklady na energie mohou být integrovány do nájmu. Tak vzniká model studeného a teplého nájmu, kde teplý nájem je se započtením tepla na vytápění a teplé vody. V tomto domě je do nájmu započteno jen vytápění a teplá voda je měřena zvlášť.

Na závěr druhého dne byla na programu přednáška Bertholda Kaufmanna v Passivhaus Institutu v Darmstadtu, ve které se zmínil o přínosu a možnostech renovací budov a také o volbě a nakládání s obnovitelnými zdroji energií z pohledu udržitelnosti do budoucnosti.

Bavorské pasivní domy

Třetí, poslední den byl účastníkům exkurze průvodcem architekt Werner Haase, přibližně šedesátiletý pán se vstřícným, lidským vystupováním a s osobitým přístupem ke svým stavbám. Jeho navštívené stavby jsou v malebné kopcovité krajině západního Bavorska asi 80 km východně od Darmstadtu.

První z nich byl renovovaný evangelický kostel v obci Gräfendorf.  Původní kostel byl vytápěný teplovzdušně, v důsledku nezateplených 50cm cihelných zdí a nezateplené střechy měl vysoké náklady na provoz a nastávaly velké výkyvy teplot. V létě bylo vedro, v zimě chlad naakumulovaný do stěn, takže kromě diskomfortu farníků se především díky způsobu vytápění také neustále rozlaďovaly varhany. Renovace spočívala ve vnějším zateplení obvodových stěn 20 cm tepelné izolace, v zateplení střechy vložením celkem 21 cm dřevovláknité a konopné izolace mezi příhradové vazníky, výměně oken a zajištění řízeného větrání s rekuperací tepla. Zdrojem tepla je tepelné čerpadlo vzduch - voda, jehož spotřeba elektřiny je kryta fotovoltaickým systémem. V zimě je prostor kostela trvale temperován pomocí stěnového vytápění a jen v době bohoslužeb je nutné zvýšit teplotu o 3-4 °C. 

Gräfendorf – interiér renovovaného kostela

Díky renovaci je v kostele stálá teplota vnitřního prostředí v zimě i v létě a nízké provozní náklady (předpoklad úspor je 350-400 tisíc eur během 30 let) umožňují hojné využívání (na rozdíl od nedalekého kostela katolického, kde vysoké náklady na provoz vedou k omezenému využití a postupnému chátrání). A navíc – varhany už se nerozlaďují…

Následoval energeticky plusový rodinný dům v obci Eußenheim – díky využití dotací a vstřícnosti majitele zde bylo možno vyzkoušet dlouhodobé ukládání tepla do tzv. ledového zásobníku. Jde o 10m³ vodní nádrž bez tepelné izolace uloženou v zemi, kterou celoročně vyhřívají solární absorbery a ze které odebírá teplo tepelné čerpadlo voda – voda. Zajímavý nápad, jak lze dlouhodobě akumulovat „teplo“ s nevelkými investičními náklady. Vzhledem k potřebě technologie, která toto nízkopotenciální teplo dokáže využít, je však využitelný spíše u větších objektů (jak dokládá další stavba). Spotřebu elektřiny kryje fotovoltaický systém, nadbytek je dodáván do sítě.

Exkurzi uzavřelo školní a sportovní centrum v městě Lohr nad Mohanem. Jde o rozsáhlý areál postavený v 70. letech, roční náklady na provoz činí 590 000 €. Kvalita vnitřního prostředí je značně nevyhovující, budovy chátrají a celý areál si žádá sanaci. Navržená celková renovace má za cíl vyprodukovat energii a teplo na vlastním pozemku.  V současnosti probíhá první část renovace jednoho traktu školních budov, následovat bude druhá část školních budov s komunikačním traktem a potom tělocvična a plavecký bazén. 

Lohr am Mein – školní a sportovní centrum – vpravo stávající objekty, vlevo již renovovaný objekt

Všechny objekty budou renovovány do pasivního standardu (20 cm tepelné izolace v provětrávané fasádě, 30 cm izolace v ploché střeše), výměna oken a vnějších žaluzií. Zajímavě je vyřešeno větrání – ve třídách jsou využity decentrální jednotky s přesným řízením množství vzduchu dle počtu žáků, ostatní vnitřní prostory budou větrány centrální rekuperační jednotkou s řízením dle koncentrace CO2. Zásobování teplem bude zajišťovat sestava tepelných čerpadel, dva plynové kotle jako záloha, zdrojem tepla (a „chladu“ pro chlazení) bude podzemní neizolovaný ledový zásobník o objemu 1250 m³ nahřívaný solárním absorbérem na střeše, odpadním teplem z chlazení serverů a odpadní vodou. Pozornost je též věnována snížení spotřeby elektřiny (osvětlení s automatickou detekcí přítomnosti a regulací intenzity osvětlení), samozřejmostí je fotovoltaický systém na plochých střechách. Po dokončení renovace celého areálu se očekávají provozní náklady ve výši 82 650 €.

Nejsilnějších dojmů z celé exkurze bylo několik. Jednak byl znát důsledný a komplexní přístup k řešeným stavbám a také jistá záliba Němců v technice a technologiích (v českých podmínkách možná ne vždy pochopitelná a následováníhodná).  Překvapivé bylo, že přestože mají delší tradici v oblasti pasivního stavění a bohaté zkušenosti z již zrealizovaných staveb, musí často řešit podobné problémy jako u nás (obavy úředníků, nezájem politiků). Přesto existují výrazné ostravy „pozitivní deviace“ v podobě větších měst s pozitivním přístupem k úspoře energií (např. Frankfurt, resp. celé Hessensko, a dále Lipsko, Hannover, Cáchy) a každým rokem přibývají další. Velice zajímavé bylo pozorovat, jak se lišil styl práce a pojetí staveb všech průvodců; co měli však všichni společné – přesvědčení o pasivním stavění jako o nutném standardu budoucnosti (či spíše už současnosti) a přes všechny (či snad právě pro ně) své zkušenosti také pokora a lidský přístup.

Exkurze byla podpořena prostřednictvím projektu "Cestny na zkušenou". Projekt "Cesty na zkušenou" (reg. č. CZ.1.07/2.4.00/31.0239) je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.