Rozhovor s Alešem Brotánkem o energeticky šetrném stavitelství

Svůj první nízkoenergetický dům jste navrhl v roce 1994, s čím jste se potýkal nejvíc?

Na začátku to byla cesta do neznáma; tmou probleskovaly jen kusé informace ze zahraničí, ovšem z jiných klimatických i kulturních podmínek, nejdříve z USA a později z Německa a Rakouska. První stavby potvrdily, že nejdůležitější je zlepšit tepelnou obálku domu a současně řešit řízené větrání. Jinak by to byla nebezpečná varianta, která by ohrožovala zdraví jeho obyvatel.

Podle Jana Bárty z Centra pasivního domu se loni postavilo 150 až 200 pasivních domů, což je pouze zhruba jedno procento ze všech novostaveb. Proč tomu tak je?

Už na začátku profese mě ovlivnil článek Edwarda Goldsmithe Poznat, nebo zmizet. Poznat je jedna věc, ale změnit postoj je mnohem náročnější. V této zemi se bohužel za posledních čtyřiadvacet let nepodařilo rozkrýt problém, pojmenovat jej a přijít s řešením.

Naše energetická lobby je tak silná, že když se objeví problém, z ničeho nic v médiích probleskne informace, že východiskem je dostavba Temelína a prolomení limitů těžby. Česká společnost má evidentně už od dob Rakousko-Uherska pozitivní postoj k velkým industriálním řešením, zatímco třeba „neviditelný“ potenciál úspor si nedokáže představit.

• Celý rozhovor si můžete přečíst na stránkách časopisu Sedmá generace.