Větrání a vytápění

Výběr jednotky a správný návrh systému je  zásadní pro správnou funkci větrání a spokojenost uživatele, proto by měl být ponechán na specialistech. Nepohodlí a zhoršená kvalita vzduchu není většinou způsobena chybou samotného systému, ale jeho chybným návrhem, realizací, vyregulováním nebo nedodržením uživatelských zásad.

Norma udává minimální intenzitu výměny vzduchu 0,5 h^-1 při větrání okny. Tato hodnota je určena pro běžné objekty, aby se v nich v zimním období udržela nízká relativní vlhkost. Snižuje se tím riziko kondenzace vodních par na ochlazovaných místech a následného vzniku plísní. U pasivních domů již toto riziko nehrozí. Naopak v zimním období se právě snažíme vzniku nadměrně suchého vzduchu zabránit. Hygienicky nezbytná základní výměna vzduchu je pro pasivní domy stanovena na 0,25–0,3 h^-1 a vychází z reálních potřeb čerstvého vzduchu pro obyvatele. Intenzita výměny vzduchu na osobu je postačující na úrovni 25–30 m³/h (dle aktivity osob). Požadavky na odvětrávání zatěžovaných prostor jak jej určuje norma [3] jsou:

• kuchyně: 40–60 m³/h
• koupelny: 40–60 m³/h
• WC: 20–30 m³/h.

Zásady návrhu

Vhodný návrh rozvodů s ohledem na kvalitní odvětrání prostor, potřebné objemy větraného vzduchu, minimální délku rozvodů a možnost pravidelných kontrol rozhodujícím dílem přispívá na celkovou funkčnost systému. Následující zásady platí pro většinu systémů větrání:

• vysoká těsnost rozvodů, spoje přelepit
• použít tlumiče hluku na rozvodech od jednotky a také mezi místnostmi pro snížení přeslechů
• rozvody přiváděného vzduchu je nutné izolovat v případě teplovzdušného vytápění min. 30–50 mm izolace, aby nedocházelo k úbytku výkonu na výústce
• chladné vedení (nasávaný čerstvý vzduch a odpadní po přechodu rekuperačním výměníkem) je nutné izolovat parotěsnou izolací min. 50 mm proti kondenzaci vlhkosti na chladném potrubí
• materiál rozvodů – pevné pozinkované nebo plastové potrubí kruhového nebo obdélníkového průřezu je vhodnější z hlediska čistitelnosti a tlakových ztrát než ohebné hadice s harmonikovým vnitřkem (tzv. flexihadice); ty umožňují větší variabilitu v prostoru, ale jsou náchylnější k poškození
• prevence udržení čistoty rozvodů pravidelně měněnými filtry
• během realizace stavby a dalších prací s větší prašností je nutné chránit potrubí proti vniknutí nečistot

Obr.11 Ukázka čistého provedení pomocí pevných rozvodů, které si vyžaduje i návrh trasování. Chladné potrubí je izolováno parotěsnou izolací, aby nedocházelo na jeho povrchu ke kondenzaci vlhkosti.

Použít rozvody v stropě, stěnách nebo v podlaze?

Z hlediska provětrání prostor jsou při správném návrhu tyto varianty shodné. Výhodou podstropního vedení jsou kratší rozvody, které zpravidla vedou ve sníženém podhledu komunikačních prostor s použitím nadedveřních výústek (viz obr. 12). Také lze lépe koordinovat profese během stavby, kdy se rozvody instalují až po dokončení hrubých prací. Různé druhy výústek, větracích mřížek, dýz a dalších distribučních prvků jsou k dispozici pro všechny typy instalací.

Obr. 12 Rozvody v podlaze a pod stropem. Výhodou rozvodů pod stropem je jejich kratší délka a jednodušší koordinace profesí během stavby. Jsou vidět také telefonní tlumiče, které brání přenosu hluku mezi místnostmi.

Snadný přístup k jednotce je nezbytným předpokladem pro pravidelnou údržbu systému. Výměnu filtrů je nezbytné provádět v závislosti na prašnosti lokality 2 až 4krát ročně. Filtr nasávaného vzduchu i na odtahu vzduchu garantuje čisté rozvody i rekuperační výměník. Samotný výměník lze u většiny jednotek vyjmout a vyčistit. Nezbytným prvkem systému jsou tlumiče hluku. Umístěné centrálně nebo dle potřeby před jednotlivé větve zabraňují přenosu hluku z jednotky i telefonickému šíření hluku mezi místnostmi. Dodrženy by měly být hodnoty akustického tlaku v obytných místnostech < 25 dB a v technické místnosti < 35 dB. Tento požadavek je naprosto prioritní zejména u bytových domů.

Obr. 13 Možností ovládání je více. Pro většinu uživatelů je vhodný nejjednodušší třípólový ovladač

Odvětrání kuchyní by mělo být realizováno cirkulační digestoří s umyvatelným filtrem z tahokovu na zachycení tuků a místem pro odtah odpadního vzduchu.

Nevhodné je umístit fasádní nasávání nízko nad zemí, ideální je umístění ve výšce asi 3 m a na severní fasádě, kde v letním období nedochází k tak výraznému ohřívání vzduchu. Výfuk musí být od nasávání vzdálen minimálně 1,5 m kvůli riziku znečištění nasávaného vzduchu.