Josef Smola: Směrnice je logickým pokračováním vývoje

Časy, kdy byli investoři úsporných domů považováni za podivíny, jsou dávno pryč. Co se však týče legislativy, zde stále zaostáváme, říká architekt Josef Smola v rozhovoru publikovaném serverem EnviWeb.

Nedávno jsme se mohli seznámit s vaší úvahou nad důsledky implementace evropské směrnice o snižování energetické náročnosti budov z května 2010.

Je mi skoro trapné připomínat, že směrnice má vůči našim právním předpisům nadřazenou roli a že její implementace ve stanovených termínech je povinností, která vyplývá z našeho členství v EU. Byla přijata i hlasy našich zástupců v Evropském parlamentu, takže její záměry a cíle by neměly být předmětem diskuse. Způsob implementace do národních předpisů však zcela jistě ano. Ta nyní trošku utajeně probíhá, oficiálně v rámci dvou pracovních skupin - MPO a Hospodářské komory. Největší problémy předpokládám v oblasti definice stavby "s téměř nulovou potřebou energie" a "nákladově optimální úrovně staveb."

Toho, kdo se průběžně zajímá o evropskou legislativu a její důsledky transformované v národních právních předpisech, nemohla nová směrnice 2010/31 EU zaskočit. Je jen logickým pokračováním vývoje a předchozích směrnic, kroků a trendů, které byly zahájeny před více jak deseti roky. Tyto postupy směřují k nižší energetické náročnosti novostaveb i rekonstrukcí. Jejich cílem je postupně nahrazovat energetické zdroje na bázi fosilních paliv obnovitelnými zdroji energie při neustále se snižující energetické náročnosti stávajících, rekonstruovaných i nově budovaných staveb. A to s přihlédnutím k vlivu staveb na tvorbu emisí skleníkových plynů - referenčních CO2 a SO2. Například Dánsko přejde do roku 2050 pouze na zdroje energie z obnovitelných zdrojů. Ve Stockholmu existuje již nyní první rozsáhlá soběstačná čtvrť města z hlediska energií, vodních zdrojů, recyklace odpadů a další následují. V celé řadě rakouských spolkových zemí je dávno uzákoněn n ízkoenergetický nebo již dokonce pasivní standard.

Směrnice definuje cíl pro všechny členské země k roku 2020, kdy už by se mělo stavět pouze s téměř nulovou spotřebou energií při nákladově optimální úrovni. Dnes tedy máme zhruba osm let pro přípravu na tuto situaci...

Pokud by se povedlo cíle směrnice ve stanovených termínech naplnit i v České republice, považoval bych to svým způsobem za zázrak. Jsem ale realista...Vzpomeňme na průběh programu Zelená úsporám. U nás bude přijetí směrnice EU, dle mého odhadu, ještě dlouho předmětem vyjednávání, kverulantství a švejkování. Kromě pověřených státních institucí i u samosprávných organizací a zájmových sdružení, které budou lobbovat za zachování stávajícího "teplíčka". Tedy pěkně česky: z hlediska energetických parametrů okrádání koncového spotřebitele ve smyslu deklarovaných a projektovaných kvalit stavby vůči reálně nedosaženým, tak jak jsme tomu dosud u velkého množství staveb svědky.

Svá tvrzení mohu doložit prvními vlaštovkami, nebo spíše černými labutěmi. Například odstupující předseda České komory architektů Dalibor Borák chtěl loni na podzim přesvědčit její představenstvo o nezbytnosti akceptace směrnice v termínech dřívějších, než se v ní uvádí. Předpokládal totiž, že by bylo dobré připravit architekty na nové podmínky. Byl ale jediným, kdo z přítomných hlasoval pro. Argumenty proti byly v zásadě dva: nechuť k bruselským direktivám a to, že energeticky úsporná výstavba "prý" omezuje tvůrčí rozlet architekta.

Celý rozhovor, doplněný o představení prací Josefa Smoly, si můžete přečíst na serveru EnviWeb