Příběh jedné dřevostavby - Lesovna na Flekačkách, Písek

Stavba je jednou z největších veřejných budov, která byla dosud ze dřeva v naší zemi postavena. Bohužel se z ní stal spíše pilotní projekt, který je určitým poučením pro širokou odbornou veřejnost. Nikterak mě tento příběh netěší.

Galerie

Z pohledu architekta a příznivce moderních dřevostaveb, se jedná o promarněnou příležitost a nepochopení vědomostí, které o dřevu, jako výjimečném a z hlediska životního prostředí, plně obnovitelném stavebním materiále, máme. Bohužel zároveň mimo jiné názornou encyklopedií porušení prakticky všech pravidel konstrukční ochrany dřeva i obecně technických požadavků a norem.

Město Písek se rozhodlo, že pro správcovskou firmu, Lesy města Písku postaví nové administrativní sídlo -  "fořtovnu", spojenou s informačním centrem pro veřejnost, jehož součástí je byt správce. Jde tedy o stavbu investovanou z veřejných prostředků.

Zprvu veřejná architektonická soutěž připravovaná v roce 2005 na projektanta stavby (s doložkou regulérnosti České komory architektů), byla městem nahrazena vyzvaným výběrovým řízením v roce 2006. Podmínkou bylo zejména splnění následujících kritérií:

• materiálové řešení stavby - dřevo jako převažující konstrukční materiál, který stavbu exteriérově i interiérově definuje
• maximální zřetel na hospodárnost provozu objektu s důrazem na nalezení vhodného (alternativního) způsobu vytápění a ohřevu TUV
• představa investora o celkových nákladech stavby je 10 mil. Kč

Výběrové řízení vyhrál na základě studie (předložené ve dvou variantách), ateliér e-MRAK (Martin Rajniš, Martin Kloda, David Kubík, autorská spolupráce David Pavlišta a Eliška Janečková), který následně zpracoval projektovou dokumentaci, podle které byla stavba realizována.

Autory bylo navrženo řešení vrchní stavby, jako jednopodlažní s galeriemi v prostoru otevřeného krovu, nepodsklepené transparentní "stavebnice" lehkého skeletu z nosných, subtilních, dřevěných profilů spojených ocelovými styčníky, spoje svorníky. Obvodový plášť užitné části stavby je z převážné většiny (včetně částí střechy) plně prosklený s předsazenou zimní zahradou z jižní osluněné části. Zimní zahrada měla podle záměru autorů plnit funkci pasivního solárního kolektoru. Plné stěny jsou vně obloženy vodorovnými dřevěnými prvky s výraznou profilací. Základy tvoří na severní straně betonové pasy a subtilní betonové patky na jižní. Spodní a vrchní dřevěnou stavbou odděluje provětrávaný, (původně neprůlezný) prostor.

Vytápění a ohřev teplé vody je zajištěn tepelnými čerpadly, chlazení kanceláří ručně ovládanými klapkami (z prostoru zimní zahrady), s přepouštěním vzduchu z podzákladí. Střechy ploché jednoplášťové, převážně se zaatikovými žlaby a vnitřními svody. Hydroizolace je perforovaná styčníky otevřené konstrukce krovu pultové střechy.

Provedením stavby byla (patrně na základě výběrového řízení) pověřena firma Kočí a.s. (Na jejích stránkách jsme se dosud setkávali pouze se superlativy stavby, v referencích ale stavba není uvedena).

Z dostupných informací lze usuzovat, že společnost, která dle některých zdrojů, je sice klíčovým dvorním dodavatel města Písku, s  rozsáhlou dřevostavbou tohoto typu doposud neměla žádné zkušenosti. V rámci subdodávky proto najala malou firmu z Nových Hradů, kterou pověřila realizací dřevěné části stavby.
Pravděpodobně ani technický dozor stavebníka s dřevostavbou neměl zkušenosti. Stavba byla realizována v létech 2009 - 2010.

Do nových prostor se nastěhoval uživatel, Lesy města Písku s.r.o. v dubnu 2011. Infocentrum přivítalo první návštěvníky v květnu 2011. Letošní zima 2011/12 je tedy první, kterou stavba absolvuje při plném provozu.

V průvodní zprávě k soutěžnímu návrhu z února roku 2006 (pramen www.archiweb.cz), autoři (mimo jiné) uvádí, cituji:

• rádi bychom zdůraznili, že nepřekračujeme investiční limit 10 mil. Kč,
• v letech 2000 - 2005 jsme u dřevěných staveb srovnatelného standardu s obytnou a administrativní částí fořtovny dosahovali cen (bez DPH) 2.900,- až 3.500,- Kč/m³ brutto obestavěného prostoru,
• stavba respektuje důležité ekologické zásady, je šetrná ve spotřebě, minimálně ovlivňuje prostředí,
• vodorovné i svislé nosné konstrukce tvoří rámy z profilů (180 x 35 mm), osová rozteč rámů a sloupů je 3300 mm,
• zasklení je převážně pevné, doplněné otvíravými výklopnými křídly nad dveřmi, stavba má poměrně rozsáhlé prosklené plochy, je však užita celá řada opatření, aby byly zachovány pozitivní vlastnosti prosklených stěn a eliminována negativa,
• stínění tvoří systém vodorovných lamel (masiv douglaska 200 x 18 mm) v distanci po 180 mm,
• všechny vnější dřevěné konstrukce jsou z nehoblovaných a nesušených dřevěných profilů (!)
• stavba má vyvážené tepelně technické vlastnosti, lehká, dokonale izolovaná dřevěná konstrukce,
• kombinací všech těchto opatření spolu s dobrou regulací činí tuto stavbu energeticky velmi málo náročnou

Výčet vybraných parametrů je v rozporu s požadavky právních předpisů a takto koncipovaná stavba nemůže fungovat správně. Rovněž nesplňuje kritéria výběrového řízení.

Jak se stavba chová ve skutečnosti?

Na tomto místě by jistě bylo možné jmenovat desítky, možná stovky připomínek týkajících se provozního a dispozičního řešení, neexistujícího bezbariérovému přístupu, nerespektování závazných ustanovení technických norem, (požadavků bezpečného užívání, například: schodiště, zábradlí, prosklení střechy apod.), požární řešení. Cílem článku však není elaborát, či znalecký posudek, ale poukázat na zásadní problémy týkající se nevhodné koncepce a konstrukčního řešení stavby, přecenění možností materiálu, včetně hodnocení dosažených parametrů chráněného vnitřního prostředí:

Stavebně konstrukční řešení

Celý koncept je od první skicy v rozporu s racionálním inženýrským úsudkem, s technickými normami, a Eurokódy. Zvolené konstrukční profily prken tl. 35 mm, z masivního, nevysušeného palivového (!) řeziva spojené ocelovými styčníky se svorníkovými spoji a zavětrování táhly a lany v modulu 3,30 m, nezajišťují odpovídající prostorovou tuhost a bezpečnost stavby. Důsledkem jsou následné nepřípustné průhyby podlah, stropní konstrukce, vybočování profilů stropu, krovu, sloupků a drcení skleněných výplní pláště, zatékání do interiéru.
Nosné dřevěné profily nesmí být vystaveny povětrnosti, jak je na stavbě provedeno. Představy autorů o porostu zelení by expozici ještě zhoršily. Nereálný je požadavek projektanta v pravidelných intervalech dotahovat svorníky. Několik tisíc spojovacích prvků je často nepřístupně zabudováno v konstrukci, či ve výšce, která znemožňuje běžnou údržbu.

Ocelové styčníky systémově procházejí konstrukcí z exteriéru do vytápěného interiéru. Tvoří kondenzační pásma, která vedou k plísním, hnilobě a destrukci zhlaví nosných profilů prken, posléze ke ztrátě stability stavby. Otázkou je, jak vůbec stavba obstojí pod prvními nápory a zatížení od sněhu? V této souvislosti z hlediska stavební fyziky nelze hovořit ani o tepelných mostech a vazbách, spíše v duchu tuzemské tradice o tunelech, případně výstižněji o systémových "černých dírách".

Prosklená část obvodového pláště

Prosklené plochy jsou na základě návrhu projektanta necertifikovanou, amatérskou konstrukcí, kdy továrně vyrobená dvojskla jsou kotvená na stavbě vruty přes kovové profily do dřevěných nosných prvků. Výplně mezer pod kovovými lištami jsou provedeny černým, mazlavým, trvale pružným tmelem, který vlivem tepla ze spar vytéká. Většina plochy pláště je pevné zasklení bez možnosti přirozeného větrání. Vzhledem k nedostatečné dilataci a malé tuhosti dřevěné nosné konstrukce, popraskalo bezprostředně po montáži 2/3 okenních prvků a musely být vyměněny. Bez zásadní úpravy nosné konstrukce, bude tento jev i nadále pokračovat…

Podíl plochy prosklené části obvodového pláště, (stěny a střešní rovina), má rozhodující vinu na energetické chování a nároky stavby. Neúměrný rozsah prosklení vytváří ze stavby v zimě tepelný zářič a v letním období vede k přehřívání kanceláří.. Vedlejším efektem je zatékání do interiéru. Prosklené části nedosahují ani závazných tepelně technických parametrů.

Založení stavby

Oddělení spodní stavby a úrovně upraveného terénu od vrchní stavby je u moderní dřevostavby ekonomické a standardní řešení nazývané v anglosaských zemích "crawl space".

Zásadní podmínkou je pak prostor vzniklý pod stavbou dostatečně odvětrávat, s možností odvodnění a s odpovídající ochranou spodního líce dřevěné konstrukce a úrovně terénu proti rostlinám, které mohou stavbu poškodit, případně rovněž protiti přirozeně vzlínající vlhkosti z podloží.

Skutečnost je však jiná. Upravený terén v podobě valů kolem stavby vytvořil špatně provětrávaný „bazén“, který se stal po zaplnění vodou rozbahněnou plochou v prostoru pod stavbou. Zvýšená a neodvětraná vlhkost vedla ke kobercům plísní na spodním líci dřevostavby, kde byly užity (v souladu s projektovou dokumentací) nedostatečně kotvené MDF desky, které nejsou určeny pro exteriér. Vzdušná, následně zkondenzovaná, vlhkost nasytila tepelnou izolaci - minerální vlnu podlahy mezerami ve styku zborcených desek a znehodnotila jí. Prohlídka po odstranění valů v rámci první reklamace odhalila na spodní stavbě další vady.

Řešení střechy

Nad přízemím, jsou jednoplášťové ploché střechy, bez odvětrání s minimálním spádem. Hydroizolace je řešená jako povlaková. Odvodnění prostřednictvím mělkých zaatikových žlabů a vnitřních svislých svodů. Hydroizolace je v ploše střechy násobně perforována styčníky dřevěných sloupků otevřené části krovu. Vnikání vody do skladby střechy brání v místech průniku pouze stavební tmel, jehož životnost je jak známo pouze v řádu jednotek let.

Žlaby jsou, po pár měsících provozu stavby nefunkční, plné zahnívající vody s ucpanými odtoky vlivem zanesených nečistot z blízkého lesa. Samostatnou kapitolou je návrh a provedení oplechování, kde je k vidění mnoho nekorektních řešení.

Parametry vnitřního prostředí

V době návštěvy (léto 2011), nás již po několika minutách strávených v zasedací místnosti pálili oči. Přes klapky v prostoru zimní zahrady je do kanceláří přiváděn vlhký zapáchající vzduch z podzákladí plný spór plísní. Jiná možnost větrání místností převážně s převážně pevným zasklením není. Lze předpokládat vysokou a zdraví škodlivou koncentraci CO₂. Akustické mosty v rámci celé konstrukce vedou k velice nepříjemnému vnitřnímu prostředí i z hlediska akustiky a hluku. V létě měly kanceláře proti přehřátí chránit mechanicky ovládané vnější žaluzie ze subtilních dřevěných profilů - ty jsou vzhledem k poddimenzování konstrukce zkřížené v zafixované poloze, takže s nimi nepohne, dle tvrzení uživatele, ani pár chlapů. Chybí jejich ovládání.

V důsledku toho je v kancelářích v létě vedro, nedýchatelný vzduch a vzhledem k nefunkčním žaluziím i tma, takže se i v létě celý den svítí.

To je praktická zkušenost s touto "ekologickou a provozně úspornou budovou", ani ne po roce jejího užívání.

Dosažené parametry stavby: (pramen www.archiweb.cz)

• Zastavěná plocha: 598 m²
• Užitná plocha: 520 m²
• Obestavěný prostor: 2040 m³,
• Celkové náklady stavby: oficiálně 20 mil. Kč, tj. 10.000,- Kč/m³, dle sdělení uživatele však nyní již přes 25 mil. Kč, tzn. cca 12.000,- Kč/m³, bez DPH.
• (Energetická náročnost není z přístupných informací ověřitelná, dle zkušeností autora článku s energeticky efektivními stavbami se bude pohybovat podle realizované koncepce někde kolem 200 kWh/m²/rok, to je v kategorii G - mimořádně neúsporná , PENB)

Shrnu-li z pohledu architekta: stavba nesplňuje náležitosti z hlediska právních předpisů, je staticky nestabilní, zdravotně závadná, z hlediska parametrů chráněného vnitřního prostředí pro uživatele zdraví nebezpečná, o energetické úspornosti a hospodárném provozu nelze při zvoleném konceptu hovořit.

Měli jsme možnost spatřit výkresy změny stavby provedené autory na základě první reklamace investora. Překvapivé bylo, že navržené řešení opravy již tak špatné parametry stavby ještě zhoršovalo…

Lesovna delší dobu naplňuje stránky internetu i titulní stranu místního deníku. Zaměstnanci, pro které byla stavba určena, si jí neoblíbili. Mladší děti se dle investora při návštěvě infocentra ptají: "kdy to natřete?" Ty starší: "kdy to spadne?"

Aktuálně probíhá reklamační řízení, kde se vytýkané vady, stvrzené znaleckými posudky, shodují s předběžným hodnocením autora článku a jeho kolegů.

Celý příběh však evokuje nelichotivý obraz, a nabízí obecně jistě širší paletu otázek zacílených na běžnou praxi investiční výstavby v ČR. Na reálné fungování systému, který selhává jako celek, není-li schopen zachytit a eliminovat profesní pochybení jednotlivců v průběhu procesu:

• Jaká byla kvalifikace a zodpovědnost komise, která ve výběrovém řízení vybrala právě ateliér e-MRAK, jako nejvýhodnější nabídku? Kdy již z průvodní zprávy ke studii bylo jasné, že se jedná o nereálný příběh, který je „řádově“ v  rozporu s požadavky právních předpisů i obyčejným selským rozumem?
• Dostojí skutečně všechny projektující autorizované osoby požadavkům na ně kladeným právními předpisy, architekty nevyjímaje? A jak se k tomu staví profesní komory?
• Jaká je zodpovědnost dotčených orgánů a organizací státní správy? V našem příběhu nepochybně jak při povolování stavby, tak i při kolaudaci selhal také institut hygienické služby, hasičů, organizace tělesně postižených a dalších.
• Jaká je zodpovědnost stavebního úřadu, když projektová dokumentace zásadním způsobem co do obsahu i rozsahu, nesplňovala požadavky stanovené vyhláškami? Pozoruhodným čtením v této souvislosti by bylo stavebně konstrukční řešení stavby včetně statického výpočtu a průkaz energetické náročnosti budovy, ovšem pokud by byly vypracovány? Jak byly prováděny kontrolní prohlídky stavby? Leccos se dalo zachytit alespoň při kolaudaci a proč se tak nestalo?
• Co na to technický dozor stavebníka, který u stavby financované z veřejného rozpočtu musel být jmenován, alespoň ten měl odpovídající reference a kvalifikaci v oblasti dřevostaveb?
• Korektnost výběrového řízení na zhotovitele stavby, kdy vybraná firma neměla zkušenosti s "moderní" dřevostavbou, s chráněným vnitřním prostředím?
• A v neposlední řadě budou zajímavým čtením stavební deníky, pokud byly vůbec řádně vedeny?
• Co na to zastupitelstvo města, které bylo investorem akce, jaký je tam případný podíl viny, jako správce veřejného statku? Odpovědnost za navýšení ceny?
• Vyslechne zastupitelstvo názory odborníků, nechá stavbu rozebrat, nebo z ní vytvoří věčnou "pokladničku", kam bude pravidelně každým rok v rámci odstraňovaná dalších vad sypat peníze z městského rozpočtu, které by byly potřebné na jiné akce?

Stavbu jsem navštívil v širším týmu opakovaně. Je předmětem jednoho z našich profesních zájmů - nepochybně pro budoucnost velmi perspektivního oboru, dřevostaveb. Pozoruhodná zkušenost a zároveň poučení, proto vřele všem doporučuji prohlídku.

O to více mně mrzí, že verdiktem mých kolegů, technologa a soudního znalce z oboru, bylo dobrozdání, že nejekonomičtější způsob opravy této stavby, by bylo její odstranění, jinou možnost bohužel (v zájmu investora) neviděli…

Pro srovnání uvedu, že člen představenstvu České komory architektů, Petr Lešek, o projektu řekl: "... Lesovna je určitě kvalitní stavba, a přispívá k variabilitě věcí, které se postaví. Jestli je o něco dražší, než by měla být, a jestli funguje o něco hůř, než se očekávalo, tak bohužel..."

Dovolte mi prosím osobní poznámku, stěží si dokážu představit, že bych našim klientům, kteří do projektu vložili vlastní peníze, takto argumentoval – a nepovedenou stavbu označil za "kvalitní" stavbu, která funguje pouze "o něco hůře" a doposud známé cca 2,5 násobné zvýšení nákladů stavby oproti soutěžním podmínkám prezentoval jako jen "o něco dražší, než by měla být".

Martin Rajniš je nepochybně charizmatickou osobností. Jeho přednášku v NTK v Praze, kterou jsem na podzim minulého roku absolvoval, zahájil obrazně řečeno slovy: "Každý příběh končí katastrofou". V případě Lesovny mám za to, že se to bohužel podařilo 100%.

Milí čtenáři, a kolik obdobně problematických staveb financovaných z veřejného rozpočtu unikne běžné pozornosti jen proto, že například nejsou dostatečně výtvarně provokativní, či je neprojektuje známý architekt?

Poznámka na závěr: zcela jistě mi jako architektovi nepřísluší hodnotit urbanistickou, architektonickou stránku Lesovny, ta je věcí výtvarné licence autorů. Ostatně, zde bude mít pravděpodobně každý kolega zcela jistě odlišnou hladinu vidění.

Komentuji proto pouze nepochybná, technicky a fyzikálně zdůvodnitelná "tvrdá" data a prokazatelně (ne)dosažené parametry stavby.

Autor: Josef Smola

Fotografie: Josef Smola a Michaela Václavská