5. srpna 2024

Bytové slaměné domy architekta W. Schmidta

Jestli někdo v Evropě umí navrhovat krásnou, neokázalou a zároveň skutečně environmentálně šetrnou architekturu, pak je to švýcarský architekt Werner Schmidt. Když jsme si s ním v roce 2008 domluvili rande od vínka ze spacáků ve vysoko položeném švýcarském seníku, čekal nás další den v malém ateliéru skromný a nadšený muž, který měl za sebou první stavby z velkoformátových slaměných balíků. Před třemi lety dokončil jeden z největších slaměných projektů na světě – 3 bytové domy ve Nänikonu blízko Zürichu.

Autor: Ing. arch. Jan Márton, Nature Systems

Bytové domy jsou umístěny v centru obce do tvaru písmene U, který dává uvnitř dispozic vzniknout pěknému stíněnému atriu. Odsud jsou přístupné pavlače do jednotlivých bytů. Atrium, stejně jako další prostory okolo domu, slouží včetně běžného volnočasového vybavení ke společnému užívání všem obyvatelům – tak jak je to nakonec ve Švýcarsku běžné ve všech nově vznikajících obytných souborech. Byty samotné mají různé dispozice pro zajištění promíchané sociální struktury.

Vzhledem k nutnosti zajištění parkovacích míst tvoří podnož jednotlivých staveb podzemní garáže. Domy samotné jsou navržené jako dřevostavby izolované slaměnými balíky, vkládané do rastru CLT panelů. Montáž probíhala po prefabrikaci jednotlivých dílců jeřábem. Dřevěné panely zůstávají z většiny zevnitř pohledové. Vnější vápenná omítka je stříkána a hlazená přímo na slámu, která o sobě dává vědět mírným zvlněním fasády. Schmidt se na svých stavbách běžně vzdává dnešních požadavků na perfektní rovinnost. Společně s dalšími prvky, například modřínovými sloupy nebo doplněnou zelení, vytváří pobytově i pohledově velmi příjemné prostory. Ty navíc počítají s tím, že si je sami obyvatelé postupně zabydlí k obrazu svému. Jaký rozdíl proti architektuře, kde ponožky pověšené na balkoně nebo dětské šlapadlo přede dveřmi působí jako cizí prvek.

Při dnešních požadavcích na požární bezpečnost vícepodlažních staveb je nutné použít nespalné výtahové šachty a úniková schodiště. Tato jádra jsou zde efektivně umístěna v atriu ve formě železobetonových kostek. Dřevostavby se na tato jádra nabalují okolo a zvyšují tak podíl využitých přírodních materiálů v rámci celé stavby.

Součástí udržitelnosti environmentální i provozně finanční jsou nutně také trvanlivé a promyšlené detaily tak, aby nebylo nutné budovy často rekonstruovat. V Nänikonu je najdeme například ve formě ocelových styčníků dřevěných prvků řešených tak, aby dešťová voda mohla volně protékat a nezatěžovala později dřevo hnilobou. Taktéž madla zábradlí jsou navržena s horním vyměnitelným prknem. Typickým znakem švýcarských staveb je také použití levných a jednoduchých materiálů. Kde by český architekt navrhoval nerezové sítě, najdeme obyčejné pozinkové plotové pletivo. Kde bychom instalovali žaluzie, použije Schmidt obyčejné látkové závěsy.

V rámci diskuze o dosažení uhlíkové neutrality u budov se jedná o jeden z nejlepších příkladů, kam až lze zajít ve využití šetrných materiálů – ať už konstrukčně, nebo koncepcí celého řešení.

Foto z nadhledu, prefabrikace a interiéru: atelierschmidt.ch
Ostatní foto: Ing. arch. Jan Márton, 07/2024