Jsme zranitelní více, než si připouštíme

Když mám psát o rodinném domu současnosti, o tom, jaký je a jaký by být měl a mohl být, nejde bohužel začít jinak, než suchou úředničinou. Nejen objektivní okolnosti, ale i Evropský parlament nám svojí směrnicí z května roku 2010 velí počínat si napříště při stavbách budov tak, aby tyto objekty si byly schopny většinu spotřebovávané energie zajišťovat samy o sobě. Tedy pomocí technologií využívajících obnovitelné zdroje. I když si tento pokyn část veřejnosti vykládá poněkud zjednodušeně, pouze jako nutnost napříště stavět domy výhradně v pasivním energetickém standardu, a tento chaos ochotně podporují i média, podstata věci zůstává stejná. I český právní řád, pokud jde o hospodaření s energiemi, podstatně přitvrdil. A na vstřebání nových zákonných opatření měla veřejnost, ale i zainteresovaní odborníci, strašně málo času. Takže ty někdy vládnoucí drobné zmatky je snad zatím důvod tolerovat.

Změny mají zásadní dopad do celé oblasti stavebnictví. Znamenají přehodnocení stávajících znalostí a zkušeností vlastníků budov, stavebníků, projektantů, architektů, prováděcích firem a stavbyvedoucích, stavebních dozorů při individuální výstavbě, ale také autorských dozorů a technických dozorů stavebníka při kontrolní činnosti. A mají rovněž dopad na činnost pracovníků stavebních úřadů a Státní energetické inspekce.

Až se v duchu nových pravidel hry všichni ze zúčastněných pevně chopí svých úkolů, až mezi nimi bude fungovat znalostmi a zkušenostmi podložená diskuze, tak budeme všichni o kus dál. Zatím je však rodinný dům současnosti jen takový, jaký mu dovolí být převažující znalostní obzor. Tedy k věci.

snaha po nezávislosti

Trend snižování energetické náročnosti budov je v Evropské unii, ač to málokterý politik oficiálně přizná, veden především snahou získat nezávislost na dodávkách neobnovitelných zdrojů. Ropa a plyn z politicky nestabilních zemí nejsou surovinami, na nichž by šla stavět budoucnost evropského kontinentu. Příklad, jak se zvrátila situace na Blízkém východě, během pouhého jediného roku, tuto teorii aktuálně jen dramaticky podporuje. A znamená memento nejen pro Evropu.

Budovy spotřebují zhruba padesát procent veškeré v EU vyráběné energie. Takže ta, kterou nemusíme vůbec vyrobit, je logicky nejlevnější. Toto konstatování všichni známe, bývá používáno jako argument při vhodných i méně vhodných příležitostech. Ale když už budeme u diskuze na toto téma, tak musíme asi přijmout rovněž argumenty další. Třeba ten, že získání určité míry relativní autonomie v podobě vlastnictví rodinného domu s alespoň částečnou výbavou technologiemi schopnými obstát v procesech jakéhosi energetického samozásobení, má také něco do sebe.

Nízkoenergetický dřevěný rodinný dům Starý Plzenec, 2008. Výměnou oken s dvojskly za kvalitní trojskla se stavba přiblížila pasivnímu standardu. Autor: Josef Smola. 

Stačí malá fotovoltaická elektrárna na střeše, ale takový krok zatím znamená větší administrativní zátěž a bohužel rovněž ne úplně vyjasněné podmínky budoucího provozu. Takže to chce hlavně obyčejný komín! Kdo dneska staví nový rodinný dům bez komína, ten si opravdu počíná jako hazardér.

Každý už musel slyšet o nebezpečí neočekávaného výpadku kompletní elektrické sítě – takzvaném black outu. Ne každý už však ví, že v České republice jsme před touto hrozbou stáli oficiálně dvakrát. Údajně i vícekrát. Jednou přijde. Zejména z titulu své profese velmi dobře informovaní lidé o tom vůbec nepochybují. Dříve nebo později se black out dostaví, otázka je jen kdy. Nejpravděpodobnější je prý termín extrémně teplých letních dnů. A důvodem může být například masivní užívání klimatizačních jednotek. Nechci strašit, ale například veřejně dostupná Zpráva Pačesovy komise (www.vlada.cz) uvádí mimo jiné, že při takovém výpadku nastává zhroucení sociální struktury společnosti nezvykle rychle. Třetí den se rabují supermarkety. Rozdíl mezi demokracií a anarchií se zúží na 72 hodin! A to ještě nemluvíme o nakládání s vodou.

pověstné dvě zprávy

Český přístup k požadavkům právních předpisů týkajících se hospodaření s energiemi v rodinných domech vede k tomu, že již stavíme relativně dobře zateplené a těsné budovy. Ano, je v nich teplo. To je ta dobrá zpráva, jak se říká. Teď ta špatná: V souhrnu a obecně vzato, mají tyto nové v Česku stavěné rodinné domy nezdravé vnitřní klima.

Při přednáškách se ptám svých studentů i veřejnosti na plísně. Až čtvrtina posluchačů se s nimi ve vlastním bytě, v domě kde žijí, u příbuzných či u známých, setkala.

Uvažme, že čtyřčlenná rodina vyprodukuje za 24 hodin v rodinném domě půl kýblu vody! Takového, co máme všichni doma v koupelně. Od šedesátiprocentní vlhkosti pak nastává začátek růstu plísní, některé zmutované kmeny už dneska svoje aktivity odstartují i dříve… S tím souvisí fakt, že uvnitř staveb všichni trávíme až 90 procent času. Proto takový důraz na kvalitu prostředí. 
Je naivní se domnívat, a lze to i spočítat, že budeme zejména v zimě schopni ventilovat vlhkost do exteriéru pouhým větráním okny. A to nemluvím o ztrátách tepla, které jsou při takovém počínání obrovské. Takže je nezbytná nějaká forma větrání řízeného. A když má nastat větrání, tak rozhodně s rekuperací tepla.

Pro takové řešení mluví i vysoká koncentrace snadno měřitelného oxidu uhličitého v českých domovech. Povolená koncentrace 1500 ppm (jednotka obsahující jednu objemovou část v milionu, pozn. redakce) je podle příslušných studií překračována někdy více než dvakrát. Vede to zejména k nekvalitnímu spánku a k poruchám vylučování hormonu melatonin. Nechci dál neodborně popisovat, jaké důsledky to má na lidské zdraví, to už je totiž práce pro onkologa. 

Vysoká koncentrace CO2 indikuje rovněž vysokou koncentraci vlhkosti, prachu, pylu, různých bio odérů, těkavých škodlivin z nábytku, textilu, i roztočů… Většina jsou alergeny. Jak se bránit? To je na poměrně dlouhé psaní, ale pokusím se být stručný. Řešením může být například standardní pasivní dům.

Pasivní bytový dům pro seniory Modřice, 2014. Stavba získala četná ocenění. Dosud jediná stavba tohoto druhu financovaná městem jako veřejná zakázka. Příjemné klima v atriu s jezírkem, přes to, že fotografie byla pořízena při 35°C vloni v létě. Spolupráce: Aleš Brotánek.

rozpaky nad dotačními tituly

Obecně dotační tituly deformují trh. Jde, a to bez diskuzí, o zvýhodnění jen určité části obyvatel. Nicméně dnes už legendární program Zelená úsporám představoval pro laickou i odbornou veřejnost svého druhu průlom. Určitě nastartoval zájem o snižování energetické náročnosti všech rodinných domů. I těch, co byly postavené v dávné minulosti, mnohdy bez jakýchkoli snah o energetickou úspornost. Toto téma se svého času poprvé dostalo až do hospod i do prostředků městské hromadné dopravy. Národ začal diskutovat, čím a jak zateplovat!

V České republice bylo realizováno na sedm stovek nových rodinných domů v pasivním energetickém standardu. A program Zelená úsporám povzbudil motivaci takto stavět i u stavebníků, kteří dotaci nečerpali. Vyškolil projektanty, stavební firmy. S následujícím programem Nová zelená úsporám jsme potom v dalších letech u nás překročili počet první tisícovky pasivních domů! Dnes jsme již zřejmě na několika tisících, ale oficiální statistika bohužel neexistuje.

Na druhou stranu dotační tituly, tak jak jsou aktuálně nastavené, bohužel dělají i ze slušných občanů potenciální zákazníky soudů a nápravných zařízení. Případné změny stavby, a každá stavba rodinného domu dnes zahrnuje větší či menší změny, zřídka lze provádět v reálném čase a v souladu s příslušným předpisem. Mnohdy se kolauduje pouze formálně, jen aby se splnil termín dokončení… To pak generuje korupční prostředí, zejména na úřadech. Ale všímejme si hlavně toho dobrého. Pozitivem je určitě odklon od nesystémových výzev, které směřovaly ke šturmování při přípravě podkladů, k průběžnému nárokovému systému splníš – dostaneš.

A ještě něco! Jsem docela zvědav, jak se dotacemi natěšená veřejnost jednoho dne vyrovná s faktem, že podpora energeticky úsporných staveb končí, že se staly i u nás samozřejmostí. Ukončení dotací, po určitém náběhovém období, lze předpokládat. Pak si asi budeme muset vzít příklad od sousedů z Rakouska, které má v chápání významu stavby vysoce energeticky úsporných budov oproti nám asi dvacetiletý náskok.

téměř nulové domy

Pokud jde o současný energeticky úsporný rodinný dům, tak pro celou Evropskou unii dnes platí sedm jednotných požadavků. Dalo by se říci, základních pilířů každé stavby. Jde o mechanickou odolnost, požární bezpečnost, o ochranu zdraví a životního prostředí, o ochranu před hlukem, o bezpečnost při užívání, a konečně o úsporu energií a tepelnou ochranu. Kdo napočítal oněch pilířů jen šest, nezmýlil se, je tu ještě jeden. Posledním a nejnovějším se stalo ještě udržitelné využívání přírodních zdrojů.

Nicméně evropské stavební právo je fragmentární, tedy každá národní ekonomika si naplňování a splnění sedmi zásadních požadavků řeší individuálně svými vlastními předpisy. Logicky budou jiné požadavky platit v teplé Itálii, jiné třeba ve Skandinávii.

Implementace příslušné evropské směrnice a následný lobbing v rámci vyjednávání národních podmínek vedly někde až k téměř nulovým budovám. U nás jsme se tak přísně stanovených parametrů nedočkali. Výsledkem vzpomínaného lobbingu a vyjednávání jsou z evropského pohledu pravidla, kdy „téměř nulové budovy.cz“ zůstaly svými parametry někde na půli cesty mezi nízkoenergetickými a pasivními.

Celkově tedy kompromis, jakási plichta, ostatně přesně podle českého obyčeje. Není v těchto souvislostech nezajímavá skutečnost, že naproti tomu třeba Slováci jsou mnohem dál než my, pokud jde o bytové domy pasivního charakteru. Na Slovensku jsou požadavky o třetinu přísnější, než je evropský pasivní standard. Asi se tam brzy začneme jezdit učit.

V těchto souvislostech musím ještě vzpomenout principy návrhů energeticky efektivních budov. Jako vlastně všude jinde, všechno je v lidech… Jen architektonicky konstrukčním řešením, tedy způsoby, které negenerují vícenáklady, pouhou šikovností a běžnými kompetencemi architekta, lze udělat takřka zázraky! Jde o nejvhodnější umístění stavby na pozemku, její přesnou orientaci, optimalizovaná hmota objektu, kvalitní obálku a podobné zásady. Pak dokážeme srazit potřebu dodávaných energií na minimum. A ten zbytek do téměř nuly lze někde doplnit preferencí z místně dostupných obnovitelných zdrojů.

Nízkoenergetický, nebo pasivní standard?

Často diskutovaná otázka, ale z jistého úhlu pohledu by už snad ani padat neměla. Je veřejným tajemstvím, že nízkoenergetický standard, tedy relativně kvalitní a těsná obálka domu plus nějaká forma řízeného větrání, jsou požadavkem souvisejících právních předpisů již řadu let. Bez pomoci těchto prvků totiž nezajistíme požadavky příslušných norem kladené na zdravé vnitřní prostředí. Jinými slovy – tepelně izolační parametry na úrovni nízkoenergetického domu a hlavně nějaká forma řízeného větrání, jsou i u nás už dávno v podstatě povinným vybavením každé nově stavěné budovy!

Ale praxe vyznívá jinak… V duchu české tradice švejkování toto nařízení svorně přehlížejí architekti, stavební firmy i stavební úřady… A jejich klienti, stavebníci rodinných domů, se v tom všem tak nějak plácají. A protože, na rozdíl od odborníků, o podobné nutnosti nemají často ani ponětí, ve výsledku jsou poškozováni.

Nízkoenergetický standard zmizí definitivně po roce 2020 v propadlišti dějin i u nás. Nastoupí jen o něco kvalitnější téměř nulové ryze české domy. Standard pasivního domu, který je schopen při ekonomicky vynaložených nákladech splnit beze zbytku nároky na vnitřní zdravé prostředí, včetně tepelné stability v létě, zůstane i nadále třešničkou na dortu.

Zatím poslední projekt k realizaci od léta 2016. Rodinný dům v pasivním standardu na Vysočinu. Podpora v rámci programu Nová zelená úsporám. 

Než se tohle všechno stane samozřejmostí, připomínám to základní: Nízkoenergetický dům obecně charakterizuje oproti domu pasivnímu méně kvalitní obálka a náročněji dimenzované technologie. Pasivní dům zase vyžaduje vysoce kvalitní obálku a má pak menší nároky na nutné technické vybavení, rozhodující práci dělá energie slunce. A teď to nejdůležitější, protože jde zároveň o odpověď na často kladenou otázku: Pokud je projekt optimalizovaný od první skici, pokud je objekt korektně realizován a užíván, vychází pasivní dům v souhrnu nákladů na jeho stavbu a budoucí provoz ekonomicky výhodněji, než je tomu u domu nízkoenergetického.

A pak je tu ještě jedna rovina mluvící ve prospěch pasivního domu. Jde o posuzování vlivu stavby na životní prostředí. A to obrazně řečeno od kolébky, až do hrobu. Dále svoji roli hraje orientace na stavební materiály a komponenty, jejichž výroba minimálně zatěžuje životní prostředí.

Problém lidí, nikoli vada staveb

Kvalitní architektura je jenom jedna – energeticky úsporná. Tato přednost musí být automatickou vlastností každé dobré stavby. Jako je jí třeba mechanická odolnost, či požární bezpečnost. Poučeného architekta takový požadavek nijak v rozletu neomezuje. Vyžaduje však více znalostí a kompetencí v oblasti technických odborností, zejména stavební fyziky. To není ze zkušenosti vlastnost většině českých architektů úplně blízká, jak je dáno i charakterem vzdělání. To však je problém lidí, nikoliv vada energeticky efektivních staveb.
Jde o zautomatizování plnění jednoho zásadního požadavku v rámci celého procesu zrodu každého domu. Pomůžu v názorné představě příkladem z automobilismu. Hyundai a Mercedes se mohou lišit v lecčems, ale takový parametr, jakým je vysoká bezpečnost, zůstává nedotknutelný. A nikdo se už nezamýšlí nad podrobnostmi řešení.

Totéž musí rychle nastat také v oboru rodinný dům. Energetická úspornost jako samozřejmost, nad níž se vlastně nepřemýšlí.
Objektem toho všeho je spokojený stavebník. A stavby nemůžeme projektovat primárně jako energeticky úsporné. To, jak už bylo řečeno, je samozřejmost. Cílem zůstává kvalitní bydlení, zdravé vnitřní prostředí. A nízká energetická náročnost se stává jen jedním ze způsobů a prostředků, jak toho dosáhnout.

To se nám však dosud ne vždy daří.

Dům snů?

Nejen v souvislosti s populárním televizním pořadem Dům snů, na němž jsem se autorsky podílel, bývám tázán, jak by takový objekt vyhlížel, pokud bych ho stavěl sám pro sebe. V jednom interview jsem odpověděl takto:

Asi nepřekvapím, určitě by to byl pasivní dům, jiný ani nemá smysl stavět. Nejen vzhledem k tomu, že domy blízké pasivnímu standardu – se spotřebou energií blízkou nule – budou na celém území Evropské unie od roku 2020 závazné, ale proto, že je u nich nejlepší poměr cena/výkon již při dnešních cenách energií. A víme, že energie již nikdy nebudou tak levné jako dnes.

Optimalizovaný typový dům pro jednotlivce, nebo dvojici v pasivním standardu „CUBE“

Zároveň tento způsob výstavby zajišťuje relativní nezávislost na sousedech, ale i na státu, a rovněž minimální provozní náklady nemovitosti v poslední třetině života jejích obyvatel. Tedy výsledek lepší, než jakékoli důchodové pojištění. Materiálem by bylo určitě dřevo. Jako jediný hromadně vyráběný obnovitelný stavební materiál, který má v případě energeticky efektivní výstavby ještě celou řadu dalších předností. Dům by byl objemem nevelký. Děti nám již odešly z domova. Inteligentní, dispozičně vtipné řešení, výtvarně kreativní.

Podobný příklad několika cenově dostupných domů nyní projektujeme v úrovni typového pasivního domu zaměřeného na klientelu, jejíž životní prioritou nejsou děti, ale profesní kariéra, nebo například cestování. Takových lidí, bohužel, zejména ve velkých městech, přibývá. 

Článek byl psán pro přílohu časopisu Ekonom STYL/TIP, vyšel 7. dubna 2016