Quo vadis, komoro architektů?

Česká komora architektů stojí na zásadním rozcestí. Hlavní otázka zní, zda má být i nadále „jen“ úřadem sloužícím zejména veřejnému zájmu, či snad PR agenturou pro vyvolené architekty. Dění posledních let bohužel směřuje k tomu druhému. Tuto sobotu řešila valná hromada (za účasti 275 architektů) známá témata: další směřování komory, rozpočet, postavení profese ve společnosti, výši honorářů, legitimitu hlasování při malém počtu přítomných na konci valné hromady.

Když komora architektů v roce 1992 vznikla, „otcové zakladatelé“ předpokládali, že architekt bude vždy nadřazovat osobní svobodu a individualitu nad skupinový politický handl a „stranický“ způsob hlasování. Tak to i fungovalo od počátečních porevolučních let až do roku 2011, kdy začala generační výměna. Do vedení komory byli zvoleni zástupci mladé generace a místo žádoucích postupných evolučních změn se komora začala otřásat ve svých základech.  Nové, o generaci mladší vedení komory začalo svou práci popřením její předchozí dvacetileté činnosti. Jako by se za tu dobu nepodařila celá řada prospěšných věcí a nebylo na co navazovat. Nastalo kádrování podle věkového klíče. Hlasuje se nekompetentním „gerilovým“ způsobem podle předem daných doporučení revolučního vedení, bez ohledu na fakta, podklady a názory ostatních členů. 

A jaké signály vysílá komora navenek? Těsně před letošní valnou hromadou došlo k dosud bezprecedentnímu odvolání předsedy. Hlavní činnost představenstva směřuje k propagaci sebe sama. Někteří jeho členové se angažují v málo průhledných aktivitách spojených například s tvorbou nových pražských předpisů nebo s Institutem pro plánování a rozvoj Prahy, rozhodujícím bez transparentního výběru.

Na rozdíl od předchozích valných hromad jsem postrádal duch demokracie. Vytratila se úcta výkonného vedení, představenstva nejen ke starším kolegům, ale i k celému nejvyššímu orgánu – valné hromadě. Objevila se manipulace, potlačování odlišných názorů i nerespektování jednacího řádu. Zásadní materiál – plán činnosti komory, který předložilo představenstvo – byl pro nezralost odmítnut. Mladí se hlásí o slovo prostředky, které vidí kolem sebe ve společnosti. Jsou příslušníky generace, která vyrůstala koncem normalizace a v prvních letech divoké privatizace. Přicházejí za situace, kdy máme již devět škol architektury, které ročně absolvuje několik set kolegů, mění se podmínky pro výkon profese, potýkáme se s krizí ve stavebnictví a klesajícím počtem zakázek. Přes velkou snahu nejsou architektonické soutěže stále standardní cestou. 

Komora má poskytovat zejména fungující servis v rámci veřejného zájmu – navenek a pro všechny architekty v České republice. Cílem je, aby komoru dále reprezentovaly osobnosti s přirozenou autoritou a vnitřní integritou, s diplomatickým nadáním, což se – zdá se – v posledních letech nedaří. Do představenstva byly zvoleny čtyři nové tváře. Dejme jim šanci a prostor. Cestou je obyčejná slušnost a obnovení plurality.