Extravagantní kvádr s kamny na truc

Když jsme se s manželem poznali, žil on v panelákovém bytě a já v rodinném domě – oboje bydlení reflektovalo tehdejší nevalné technologie a architekturu. Naším prvním společným domovem byl běžný byt v cihlové „bytovce". Po relativně krátké zkušenosti z tohoto bydlení jsme věděli, že je potřeba něco změnit, ale myšlenka na stavbu vlastního domu musela dospět, a tak jsme prošli několika vývojovými stádii od možnosti koupě většího bytu v novostavbě přes dva developerské projekty k jasnému rozhodnutí, že jedinou správnou cestou je koupě pozemku a stavba domu – tak, jak chceme my, a ne jak káže univerzální projekt, který je možné koupit „za pár korun".

Rukopis architekta

I přes čistě teoretické a laické znalosti v oboru stavebnictví bylo jednoznačnou volbou dřevo jako přírodní materiál. Velkou motivací pro použití dřeva byla bezpochyby i rychlost výstavby.

O systému výstavby tedy bylo jasno a byli jsme pevně rozhodnuti a přesvědčeni o tom, že když už se dům staví, nemá se na něm šetřit a je potřeba jej naprojektovat tak, aby byl v pasivním standardu. Architektonicky byly naše preference také jasné, našim představám odpovídal rukopis architekta Pavla Horáka z ateliéru Prodesi: vše, co dokázal navrhnout a spřízněná společnost Domesi zrealizovat, je tak trochu jiný styl než běžný proud. Pan architekt naši nabídku na spolupráci přijal, s manželem jsme vyslovili základní představu o podobě domu a především finančních limitech. Zadání jednoznačně dominovala i představa našeho syna o „skluzajdě" na zahradě. Vzniklá studie reflektovala naše zadání a pan architekt projevil i smysl pro humor – do studie zahrnul i dětskou skluzavku a až na pár detailů byl dům realizován podle této studie..

Pasivní dům vzbudil všeobecný zájem

Po studii tedy přišel na řadu projekt pro stavební povolení, který jsme si vyřizovali na místním stavebním úřadě sami. Tam náš dům vzbudil zájem úředníků, a to nejen architekturou, ale především kvůli pasivnímu standardu. Obecně můžeme říct, že tento dům vyvolává buď zásadně negativní, nebo naopak zásadně pozitivní emoce. Negativní „přirozeně" převládají. Myslím, že trefné označení používá moje kamarádka: extravagantní kvádřík. V každém případě dům odpovídá našim představám a potřebám – na jeho vzhledu bychom nic neměnili.

Záchranou byl pásový bagr

Rok 2010 nebyl zrovna vhodný na zemní práce na našem geologicky komplikovaném pozemku. V listopadu začala místní stavební firma se zemními pracemi a my jsme se každý den jezdili dívat, jak jim to jde – tedy spíše nejde. Nejen že byla spodní voda kousek pod povrchem, ale do toho začalo ještě pršet. Velmi svízelná situace na sebe tedy nenechala dlouho čekat. Jako první se „utopil" nákladní automobil, o jeho vytažení se snažil kolový bagr, ten však uvízl také a nám začala horká chvilka. Nakonec se podařilo sehnat pásový bagr, který oba uvězněné vytáhl na zpevněnou cestu. Nakonec ale všechno dobře dopadlo a výsledkem byla základová deska připravená pro samotnou dřevostavbu. Pak přišla řada na generálního dodavatele, společnost Domesi.

Ze zvědavosti

Téměř každý den jsme byli na stavbě. Hrubá stavba byla hotová prakticky za tři dny – základem domu jsou prefabrikované panely sloupkové konstrukce. Montáž oken, instalace a vnitřní povrchy stěn, to vše se provádělo na místě po hrubé montáži panelů. Stavba trvala zhruba čtyři měsíce a v červnu 2011 jsme měli dům připravený k nastěhování.

Okna stejně otevíráme

O příjemné klima se nám stará rekuperačně větrací jednotka od společnosti Zehnder. Vlastně jsme si ani na vlastní kůži nezkusili, jak se žije s řízeným větráním. Ale po přečtení tolika informací, že větrací systém opravdu funguje a především je schopen ušetřit velké množství energie, jsme neměli důvod nevěřit. Naše očekávání se naplnilo a jsme absolutně spokojeni – nikdy se nemusíme starat o to, jestli máme doma čerstvý vzduch nebo ne, prostě tam je. Říká se, že když máte takto úsporný dům a řízené větrání, nepotřebujete otvírací okna. U nás otvíravá okna ale máme a občas je otevíráme. Například v některých horkých letních dnech, když se stavba lehce přehřeje, tak k nim na noc máme zapnuté větrání na nejvyšší výkon – tato kombinace příjemně vychladí dům na další horký den. Zhruba prvního půlroku nám trvalo, než jsme se s domem a rekuperačním systémem sžili, ale dnes už to zvládáme na jedničku. Jednoho letního rána jsme zapomněli zastínit při odchodu do práce prakticky celoprosklený obývací prostor v přízemí. „Odměnou" nám byl markantně přehřátý interiér, v horním patře se teplota vyšplhala na úctyhodných 38°C. Stínění je v létě opravdu nutné, ale v chladnějších měsících nestíníme prakticky vůbec a slunce nám tak do domu přináší teplo a příjemné světlo.

Protože jsem měla krásně romantickou představu o podvečerech u ohně s knížkou a sklenkou vína, trvala jsem na tom, že obývacím pokoji musíme mít krb nebo kamna. Téměř při každém setkání mi ale pan Horák vysvětloval, že dům se bude přehřívat, přesto jsem si ale živý oheň vytrucovala. Smysl pro humor tentokrát projevili i kolegové z týmu pana architekta a nabídli mi možnost zakoupení porcelánových polen, abych neměla pocit marnosti z nevyužitého krbu. Zatím topíme poleny dřevěnými, zdá se, že hoří lépe než ta porcelánová. V zimě prakticky každý večer u nás plápolá oheň, o víno není také nouze, dům je na jižní Moravě a umístit vinotéku do domu jsme naštěstí nezapomněli.

Aby nebylo dřeva příliš

Uprostřed obývací místnosti máme přiznaný smrkový sloup a konstrukční obvodové, v horním patře přiznané stropy a většinu vybavení z dubového dřeva. Říkáme si, proč neukázat, že náš dům je skutečně dřevostavba. Ale aby dřeva nebylo příliš, raději jsme na veškeré podlahy kromě koupelny položili marmoleum. Je velmi příjemné na chůzi a lahodí oku svými příjemnými barevnými tóny.

Technické parametry

Skladba stěny 

směrem zevnitř: sádrokarton, předstěna s tepelnou izolací, OSB desky s prolepenými a protmelenými spárami, dřevěná konstrukce s vloženou tepelnou izolací, DHF deska, vnější zateplení (dřevěný rošt s vloženou izolací), difuzní fólie odolná proti UV záření, vnější obklad ze smrkových prken s nanolazurou.

Komentář architekta a dodavatele

Když za námi majitelé tohoto domu přišli s požadavkem postavit pasivní dům na jižní Moravě, jen kousek od rakouských hranic, hned mě napadlo, že musíme navrhnout dům, který ukáže našim „pasivně“ vyspělejším sousedům, že i u nás dokážeme navrhnout a postavit kvalitní pasivní dům, který nebude jen prvoplánovou laboratoří na úspory energií, ale zároveň vytvoří plnohodnotný a vzhledově nezaměnitelný prostor pro život obyvatel. Musím poděkovat za naprosto profesionální přístup klienta, který dával celému procesu potřebnou dynamiku a nemalou měrou se podílel na celkovém výsledku.

Ing. arch. Pavel Horák, Prodesi, v.o.s., www.prodesi.cz

Poděkování stavebníků

Ten rok, kdy jsme stavěli dům, byl INTENZIVNÍ. Cenná životní zkušenost, že bychom si to užívali? Určitě NE. Užíváme si teď. Kvalitativně se náš život jednoznačně posunul, takže „to" stálo za to. Myslím, že jsme měli i štěstí na lidi, které jsme na „stavbě" potkali a těm patří určitě náš DÍK.

Nadšení redaktora časopisu Dřevo&Stavby

Majitelé jsou s domem sžití, dokážou o něm hovořit včetně technických detailů a mají spoustu zkušeností. Dům se mi vryl do paměti tak, že jsem text vytvářel prakticky bez nahlížení do poznámek z návštěvy. Kompaktní tvar, silná vrstva tepelné izolace, rekuperační jednotka a především správná orientace velkých prosklených ploch – to jsou základní znaky pasivního domu. Obývací prostor mě překvapil svojí prakticky celoprosklenou obvodovou obálkou, která přináší po celý rok mnoho solárních zisků a světla. Dům na mě zapůsobil velmi silně a dávám majitelům za pravdu –  i mně se rukopis architekta Pavla Horáka líbí.

• Článek vyšel v časopise Dřevo&Stavby.
• V kompletní podobě (více fotografií, půdorysy stavby atd.) si jej můžete stáhnout ve formátu pdf (cca 3 mb)