Nové požadavky na větrání obytných budov

Moderní okna jsou často vybavena kvalitním těsněním a dalšími prvky, které zabraňují infiltraci venkovního vzduchu. Jejich účelem je snížení tepelné ztráty větráním na minimum. Výsledkem je ale často také nedostatečné větrání obytných budov, které vede k různým negativním dopadům. Právě jim a také normám upravujícím větrání se podrobně věnuje článek portálu ASB.

Základním požadavkem k zajištění kvality vnitřního vzduchu ve vnitřním prostředí je větrání. Úkolem větracího systému, ať už přirozeného nebo nuceného, je zajistit hygienické požadavky. V tomto ohledu se v obytném prostředí jedná především o odvod škodlivin z větraného prostoru (vlhkost, CO2, škodliviny vznikající při vaření apod.).

Větrání obytných budov nemá vliv pouze na energetickou náročnost, ale rovněž na zdraví osob a v případě nevhodného řešení může dojít k trvalému poškození zdraví i hmotným škodám na majetku (např. trvalému poškození stavební konstrukce v důsledku vlhkosti).

Zdravotní rizika i nebezpečí otravy

Vedle zdravotních hledisek však větrání nabízí i nástroje na zvýšení kvality vnitřního prostředí – tepelnou pohodu a pocit čistoty ovzduší. Vzhledem k tomu, že jde o náš domov, tedy místo, kde se chceme cítit bezpečně a pohodlně, měly by být i tyto důvody pro obyvatele důležité. Větrání má zásadní význam nejen z hlediska odvodu škodlivin, ale i pro samotný přívod venkovního vzduchu, který je nezbytný pro dýchání přítomných osob a také pro bezpečnost provozu spalovacích zařízení (plynových kotlů, ohřívačů vody, plynových sporáků apod.). V případě, že se sejde několik nevhodných faktorů najednou – nedostatečný přívod vzduchu a zároveň zapnutý odvod spalin – dochází k nedokonalému spalování paliva a vznikající oxid uhelnatý může způsobit i smrtelnou otravu. Mohlo by se zdát, že v dnešní moderní době jsou tyto případy již velmi výjimečné, statistiky bohužel mluví o opaku.

Situace kolem větrání obytných budov (bytů a rodinných domů) je v ČR značně nepřehledná a donedávna neexistoval dokument, který by jednoznačně definoval požadavky na množství přiváděného venkovního vzduchu a správný návrh větracího systému. Situaci také komplikovaly chybějící a nepřesné požadavky v zákonných předpisech a technických normách. V únoru 2011 vešla v platnost národní příloha normy ČSN EN 15 665 v podobě změny Z1, která definuje požadavky na větrání obytných budov a také doporučuje vhodné systémy větrání.

Celý článek si můžete přečíst na portálu ASB.