Za trnkovým sadem

Členitost a kontrast reliéfu valašské krajiny podmiňují její malebnost. Uvědomíte si to už při průjezdu údolím říčky Rokytenky. Mezi Hostýnskými vrchy a Vizovickou hornatinou oči přeskakují z vrchu na kopec i z kotliny na stráň. Dům manželů Noskových v tom kaleidoskopu ale nepřehlédnete. A to ani přesto, že „zapadá“ do jižního svahu podhůří vysoko nad obcí Lhota u Vsetína. Z takového výhledu je člověk nadšený, i kdyby měl být tím posledním.

O svém domově jsme měli od počátku jasnou představu. Chtěli jsme dům jednoduchý, energeticky úsporný, relativně malý, ale s dostatečným  množstvím ložnic a velkou jídelnou. Hodně důležitým atributem volby byla i rychlost výstavby. Stavěli jsme na dálku a nechtěli udržovat dlouho dvě domácnosti. Kromě toho preferujeme dřevo jako tradiční prověřený stavební materiál a místní obnovitelný zdroj. Pasivní dřevostavba byla tedy jasnou volbou od počátku. Máme tři děti, a ty – stejně jako my – toužily po větším prostoru a volnosti. Vybraný pozemek naše očekávání splnil. Byl dost velký, abychom  nebyli stísněni sousedy, a umožňoval i zemědělskou činnost, pro kterou jsme se rozhodli. Občanská vybavenost v obci byla přijatelná, do města jen kousek, takže zbývalo už jen svést boj s úřady.

Příprava dokumentace a získávání povolení ke stavbě trvalo totiž déle než stavba samotná. Spolupráce s architektkou byla od první skici výborná – naslouchala nám a dokázala naše požadavky přesně vtělit do návrhu domu. Například preferovanou jídelnu pojala jako vzdušnou místnost s krásným výhledem, do které, oproti obvyklým řešením, umístila krb na dřevo. Nescházíme se totiž klasicky v obýváku, ale ohně si užíváme právě u jídelního stolu, který je středem domu, místem jídla, práce, návštěv i her. Prostor, vzduch, teplo a dřevo, to všechno dohromady utváří atmosféru domu. Podstatou našeho domova je pak jednoduchost, útulnost, klid, soukromí, kontakt s přírodou, se zvířaty a volnost.

Článek vyšel v časopisu Dřevo&Stavby.