8. července 2024
Zákaz plynových kotlů zbytečně budí vášně, fosilních zdrojů se můžeme zbavit efektivněji, říká expert
Revizi Green Dealu v oblasti úspor energie nepotřebujeme, musíme spíše kultivovat politické prostředí, aby zbytečně nepolarizovalo společnost, říká Michal Čejka.
Michal Čejka © Euractiv.cz / fotograf Tomáš Kouba
Tento článek je součástí Special reportu: České priority v evropské politice 2024
Michal Čejka je expert na úsporné stavebnictví a odborný konzultant Centra pasivního domu. Rozhovor vznikl při příležitosti konference České priority v evropské politice.
S evropskými volbami se vyrojila i spousta politických debat o revizi Green Dealu. Jako člověk, který v takovém „Green Deal oboru“ pracuje – jak ty diskuse o revizích zelené politiky vnímáte? Mělo by se něco měnit?
Neřeším Green Deal jako celek, ale spíše energetiku, konkrétně úspory energie. Proaktivně se tím zabýváme už 15 let, plánujeme, víme, kam to zhruba míří, a snažíme se postupovat vpřed. Takže upřímně – já žádnou revizi v této naší oblasti nepotřebuju. Spíše bych potřeboval kultivovat politické prostředí, aby zbytečně nepolarizovalo společnost, ale vysvětlovalo nebo navrhovalo řešení na základě společného dialogu s odborným základem. To mi schází.
Co se týče Green Dealu, tak my jsme byli u nastavování pozice České republiky během českého předsednictví v EU, a tam jsem viděl, že když má země dobře připravenou pozici – když ví, co chce – dokáže upravit to směřování k cílům tak, aby to bylo efektivní a funkční.
V uplynulém funkčním období EU nastavovala cíle pro energetickou náročnost budov. Co dalšího by podle Vás měla EU v této oblasti udělat? Měla by přijít s nějakou další legislativou, nebo bychom se měli soustředit na implementaci již odsouhlasených směrnic?
Podle mě teď nepotřebujeme další podrobnější cíle. EU by se měla spíš podívat na fungování v jednotlivých členských státech a postarat se o to, abychom do roku 2050 k dekarbonizaci skutečně došli. Neměla by se tedy tak věnovat cílům, jako spíše trajektoriím a řešením, skrze něž toho cíle máme dosáhnout. Nyní je daleko důležitější najít funkční nástroje a aplikovat je.
Všechny budovy v EU budou muset mít nulové emise
Pokud se podíváme na tu novou směrnici o energetické náročnosti budov, tak ta nám dává docela ambiciózní úkoly. Zaprvé říká, že od roku 2030 budou muset být všechny nově postavené budovy „s nulovými emisemi“. Co to znamená?
V české legislativě to zatím definované nemáme, moje vyjádření se tedy opírá výhradně o náš pohled. Za nás je to funkční budova, která má kvalitní obálku, využívá efektivní technologie, má alespoň malý vlastní obnovitelný zdroj energie a v ideálním případě komunikuje s vnější sítí. V místě, kde stojí, produkuje nulové emise z fosilních paliv. Podle naší představy je budova navržena maximálně úsporně již ze své podstaty a jasně vymezuje nám stavařům, jaká opatření mají být na budově realizována – co mají postavit. Vedle toho můžeme dále pracovat i na sdílení bezemisní energie a podobných záležitostech, které nám pomohou budovu „vyčistit“ v tom celkovém pohledu. Realizaci takových budov už dnes vlastně nic nebrání.
Daleko palčivější jsou renovace stávajících staveb, kde máme cíl, že do roku 2050 musí být všechny budovy v EU s nulovými emisemi. U renovací ale máme daleko menší pole působnosti dané tím, co můžeme realizovat přímo na budově. U spousty budov umíme dosáhnout stejného standardu jako u novostaveb, ale je tu také celé řada architektonicky cenných budov, kde je to složitější či dokonce nemožné. U každé budovy budeme mít v budoucnu renovační pas, tedy jakýsi návod, jak vytěžit maximum z dané budovy, co je na ní realizovatelné a co je ještě efektivní. U památkově chráněných budov tak můžeme mít velmi malý „hardware“ – opatření realizovaná přímo na budově, ale daleko robustnější „software“, tedy zajistit budově dodávku bezemisní energie ze sítě.
Směrnice budila velkou pozornost – zejména ty cíle pro renovace. Zvládne podle Vás Česko tu směrnici převést do praxe?
My doufáme, že ano, a měli bychom k tomu napnout síly. Problém vidím spíše v tom, že víc diskutujeme o tom, zda to zvládneme, nebo nezvládneme, než abychom udělali konkrétní kroky tímto směrem. Podle mě by po nás EU měla chtít právě ty konkrétní kroky a zkontrolovat, zda skutečně kráčíme po trajektorii vedoucí ke splnění cíle a zda děláme pro splnění cíle vše, co můžeme. Pokud zjistíme, že děláme vše, co můžeme, a přesto neplníme, až pak se bavme o nějakých revizích. Věřím, že práce, kterou v Centru pasivního domu odvádíme v rámci nastavování systémových změn a osvěty, nás ke splnění cíle do roku 2050 časem dovede. Pro mě je tento milník daleko důležitější než cíle pro rok 2030. Ty jsou hodně svazující, zbývá k jejich splnění jen málo času a mohlo by to vést ke zbrklým či příliš jednoduchým řešením, které nám pak mohou zkomplikovat cestu.
Konec kotlů na fosilní paliva je příkladem zbytečné polarizace
Velké emoce vzbudila evropská legislativa i tím, že stanovuje rok 2040 jako termín pro konec kotlů na fosilní paliva, tedy včetně zemního plynu…
Ano, přesně tak. Za mě je to příklad zbytečné polarizace. Já chápu, proč se to tam objevilo – má nám to dávat jasný směr, kterým se máme vydat, tedy abychom až do roku 2040 pořád nediskutovali, zda máme kotle na zemní plyn používat, či nikoliv. Podle mě bychom se ale bez tohoto požadavku či závazku obešli, protože je to politické rozhodnutí a vyvolává jen zbytečné vášně. Přitom existují nástroje, které nás mohou od zemního plynu přirozeněji a efektivněji odklonit.
Jak se zatím vyvíjí implementace směrnice o energetické náročnost budov v Česku? Jste do toho nějakým způsobem zapojeni?
Pro Centrum pasivního domu jsou kvalitní a úsporné budovy klíčové téma, kterému se dlouhodobě věnujeme a prošlapáváme cestu ostatním. I proto jsme v pracovní skupině Ministerstva průmyslu a obchodu, kde řešíme faktickou stránku implementace evropských směrnic do národní legislativy. Diskutujeme nad všemi těmi pojmy a snažíme se je racionalizovat, aby nedošlo k revoluci a přepracování zaběhnutých a funkčních principů, na kterých snižování spotřeby energie stojí. Cílem je promyšlená evoluce. Od kolegů mám zpětnou vazbu, že současné nastavení energetických požadavků funguje velmi dobře – motivuje a zároveň nebrzdí trh. Na tom bychom rádi stavěli, segment stabilizovali a pomalu jej posouvali kupředu. Hlavní je vyhnout se nepromyšleným a ukvapeným změnám.
