31. ledna 2007

Základní principy

Každý dům je možné bez nadsázky přirovnat k živému organismu. Aby správně fungoval, je nutné dodržet základní zásady při jeho návrhu, stavbě i užívání. Tím spíše v případě pasivního domu, kde je na jednotlivé vlastnosti kladen daleko větší důraz.

Celá část ke stažení ve formátu pdf

Co je to pasivní dům

Termín pasivní dům se používá pro mezinárodně uznávaný standard budov s velmi nízkou spotřebou energie a vysokým komfortem bydlení. Pasivní domy jsou současně základem pro téměř nulové domy, které budou povinné od roku 2020 podle Evropské směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD 2). Oproti stávajícím budovám, které jsou spíše tepelnými zářiči, spotřebují pasivní domy desetkrát méně energie na vytápění. V porovnání s novostavbami splňujícími současně platné normy činí tato úspora až 85 %. Na komfort a kvalitu vnitřního prostředí to však nemá vliv. Právě naopak! Výborné tepelné pohody a neustále čerstvého vzduchu bez průvanu si můžete užívat bez problémů i při zvyšujících se cenách energie.

Jakým způsobem je toho dosaženo? Lidé si často myslí, že pasivní dům je příliš složitý, založený na nákladných a technicky náročných zařízeních. Naopak, koncepce pasivního domu je velmi jednoduchá. Jde o to nepustit skoro žádné teplo ven a přitom co nejefektivněji využít tepelné zisky, které jsou k dispozici. Tím lze dosáhnout výrazného snížení výkonu zdroje tepla, objemu technologií i celkové závislosti objektu na dodávkách energie. Jednoduše řečeno, malé tepelné ztráty pasivního domu lze pokrýt prakticky čímkoliv.

Radikální snížení potřeby tepla na vytápění u pasivních domů by nebylo možné bez mimořádně kvalitního zateplení bez tepelných mostů. V době vzrůstajících nároků na kvalitu bydlení přinášejí precizně izolované konstrukce na rozdíl od běžných staveb s chladnějšími vnitřními povrchy výtečnou tepelnou pohodu prostředí. Okna s izolovanými rámy a trojitým zasklením jsou v pasivním domě jakýmsi „radiátorem“, který se výrazně podílí na vytápění domácnosti. Okna je proto důležité správně navrhnout.

Srdcem domu je řízené větrání se zpětným ziskem tepla tzv. rekuperací, které se stará o čerstvý vzduch v pobytových místnostech. Znečištěný vzduch se odvádí z míst jako kuchyně, koupelna či WC. To vše bez toho, aby vznikal průvan a zbytečné tepelné ztráty větráním. Má-li správně fungovat větrací jednotka a hlavně rekuperace tepla, nesmí se větrat „neřízeně“ netěsnostmi v konstrukcích. Následkem mohou být nejen větší tepelné ztráty, ale v místě netěsnosti může dojít k poškození konstrukce. Vzduchotěsnost je jednou z hlavních podmínek pasivního domu. Kontroluje se v průběhu výstavby tlakovou zkouškou, tzv. Blower-door testem, což je také určitou zárukou kvality provedení stavby.

Název pasivní dům vychází z principu využívání pasivních tepelných zisků v budově. Jsou to vnější zisky ze slunečního záření procházejícího okny a zisky vnitřní – teplo vyzařované lidmi a spotřebiči. Díky velmi kvalitní izolaci a dalším prvkům tyto zisky „neutíkají ven“ a po většinu roku postačují k zajištění příjemné teploty v místnostech. Vše dohromady zvyšuje kvalitu bydlení a hodnotu nemovitosti.

Obr.1 Větší prosklení, tvar krychle, rovná střecha – to je nejčastější vzhled pasivních domů. Architektura je zde ovlivněna tvarovou kompaktností a jednoduchostí řešených detailů. Není to ovšem pravidlem. Pasivní domy lze stavět i tak, že jsou od běžných domů k nerozeznání.

Autor návrhu, fotografie: Aleš Brotánek

Z porovnání potřeby energie na vytápění (obr.2) jsou patrné rozdíly mezi různými standardy, v kterých jsou budovy u nás stavěny. Nezbytným vývojovým stupněm k pasivnímu domu byly domy nízkoenergetické. Hraniční hodnota měrné potřeby tepla na vytápění pro dosažení tohoto standardu je 50 kWh/(m2a). Nízkoenergetický dům obsahuje v podstatě stejné komponenty jako pasivní dům, pouze v menší míře. Na rozdíl od pasivního domu potřebuje větší zdroj tepla a rozsáhlejší otopný systém, čímž se ve výsledku vyrovnávají investiční náklady, ale provozní zůstávají o poznání vyšší než u domu pasivního.

Pasivní domy musí splňovat několik požadavků:

měrná roční potřeba tepla na vytápění je maximálně 15 kWh/(m2a),
neprůvzdušnost obálky budovy n₅₀ ověřená tlakovou zkouškou nesmí překročit hodnotu 0,6 1/hod, což znamená, že při přetlaku nebo podtlaku 50 Pa se nesmí za hodinu vyměnit netěsnostmi v obálce více než 60 % vnitřního objemu vzduchu,
celková potřeba primární energie spojená s provozem budovy včetně domácích spotřebičů je nižší než 120 kWh/(m²a). Primární energie vyjadřuje množství energie spotřebované při výrobě určitého zdroje i se ztrátami při distribuci, a tudíž nám dává komplexnější pohled na spotřebu dle zvoleného zdroje. Použijeme-li jako zdroj například elektřinu, musíme díky neefektivní výrobě při výpočtu primární energie vynásobit výsledek třemi. V konečném důsledku to vyjadřuje i výši provozních nákladů ve vztahu k použitému zdroji energie.

Pro optimalizaci návrhu a hodnocení energetické bilance pasivních domů je celoevropsky nejčastěji používán návrhový nástroj PHPP (Passive House Planning Package), který pracuje s dostatečnou přesností potřebnou pro pasivní domy. Jde o jednoduchý návrhový nástroj, který umožňuje architektům a projektantům spolehlivě vypočítat energetickou bilanci a optimalizovat jejich návrhy.

Obr.2 Pasivní dům se chlubí desetkrát nižší potřebou energie na vytápění oproti stávající zástavbě. Kromě šetření našich nákladů poskytuje také nebývalý komfort.