Základní rozdíly mezi nízkoenergetickými a pasivními domy

Nízkoenergetické domy vám ušetří zhruba tři čtvrtiny nákladů, ale…

Když se řekne nízkoenergetický dům, někteří z vás si možná vybaví číslo: 50 kWh/m²a – to je horní hranice spotřeby tepla při běžném provozu domu. O něco zajímavější je fakt, že je to asi čtvrtina toho, co potřebujete k vytopení běžného domu. To zní dobře, že?

Rozdíl je však v tom, že na rozdíl od pasivního domu, který umí teplo „vyčarovat“ i ze spotřebičů a lidí, potřebuje nízkoenergetický dům větší zdroj tepla a rozsáhlejší otopný systém. Tím se ve výsledku vyrovnávají investiční náklady na stavbu domu, ale provozní zůstávají o poznání vyšší než u domu pasivního.

Stejné komponenty a přesto jiné bydlení

Nízkoenergetický i pasivní dům postavíte (nebo vám postaví) v podstatě ze stejných materiálů: můžete mít moderní dřevostavbu, dům zděný, z železobetonových panelů a tak dále. Záleží na vašich preferencích, typu budovy a účelu užívání. To vše byste měli ve spolupráci s architektem zvážit.

Oba potřebují ke snížení tepelných ztrát a úspoře energie silnou vrstvu izolace (u pasivního domu je tloušťka izolace 20 – 25 cm a izolují se i základy). Zároveň je tato vrstva tvořena jinou otvorovou výplní, než jakou používají domy nízkoenergetické.

V pasivním domě je vzduchotěsnost obálky budovy naprosto klíčová a šetřit se tu nevyplácí – nedbalost může způsobit nedosažení základního požadavku pasivního domu a obecně pak hrozí také kondenzace vlhkosti v konstrukcích a následně vznik poruch a nižší životnost stavby.

Foto: Martin Zeman (ARCHCON atelier/DŘEVOSTAVBY BISKUP)

Řízené větrání s rekuperací tepla

Velkou nevýhodou nízkoenergetického domu oproti pasivnímu je to, že se u něj nepočítá s rekuperační jednotkou. To samozřejmě neznamená, že v nízkoenergetickém domě být nemůže, ale často se od tohoto řešení upouští prostě proto, že není součástí tohoto standardu.

Co je to rekuperace? Jde o proces, při kterém se zpětně získává teplo z odpadního vzduchu. Můžete si to představit jako soustavu kanálků – v jednom je studený vzduch zvenčí a ve druhém teplý vzduch zevnitř. Vzájemně se nemíchají, ale předávají si teplo uvnitř výměníku. Účinnost tohoto jednoduchého řešení je až 90 % – i díky tomu je celková potřeba tepla v pasivním domě menší než 15 kWh/(m²a) a to je znát.

A protože se vzduchotechnika neobjede bez filtrů, v pasivním domě je díky řízenému větrání méně prachu, alergenů, hluku, plísní, průvanu a větší tepelná pohoda. Což je přesně to, co chcete uvnitř domu mít. V Centru pasivního domu jsme toho názoru, že součástí každého nově postaveného či kvalitně rekonstruovaného domu by mělo být řízené větrání.

Chcete si o řízeném větrání a rekuperaci přečíst víc?

Co ještě dělá pasivní dům pasivním?

• Pasivní dům by si měl umět obstarat energii na provoz – například fotovoltaickými panely.
• Okna v pasivních domech slouží jako solární kolektor – pokud jsou orientovaná na jih, propouští sluneční energii dovnitř a zároveň mají nízké tepelné ztráty. I proto vám pak na vytápění úplně stačí rekuperace tepla.
• Správná orientace stavby na pozemku, velikost a členitost stavby a kvalitně odvedený projekt.

Foto: Vize Ateliér, s.r.o.

Tak, teď už víte, že nízkoenergetický a pasivní dům není jedno a to samé. Je jen na vás, čemu dáte přednost.

Chcete se o energeticky úsporných stavbách a aktuálních projektech Centra pasivního domu dozvědět víc? Přihlašte se k odběru newsletteru.