Pasivní dům znamená nezávislost - rozhovor s Rostislavem Kubíčkem

„Náš vztah k bydlení předurčuje zkušenost, kterou s ním máme,“ říká Ing. Rostislav Kubíček z brněnské společnosti Vize Ateliér, který už deset let neprojektuje jiné než pasivní domy. A protože naprostá většina z nás vyrostla v domech, v nichž se na energetické parametry téměř nehledělo, dá se obecně říci, že nemáme stran bydlení nijak vysoké nároky. Situace se ale zvolna zlepšuje. V uplynulém roce bylo z celkového počtu nově postavených domů přibližně deset procent v pasivním standardu.

• Skutečně si myslíte, že lidé, kteří investují do vlastního bydlení, nemají vysoké nároky?

Jsem přesvědčen, že minimálně na kvalitu provedení stavby bychom měli být mnohem přísnější. Nedokážu se smířit s tím, co se na stavbách děje – firmy i lidé, kteří chtějí stavět pasivní dům, se zasekli na tom, že použijí dvacet až třicet centimetrů izolace a bude to dobré. Ale nikdo už tolik neřeší, že se například vůbec nepotká izolace stěn s izolací podlahy! A tam pak energie letí pryč. V praxi vidím, že v běžných novostavbách často kondenzuje na konstrukcích voda, v létě je tam horko, v zimě zima. Uvádí mě to v úžas. Takové podmínky jsme neměli ani v domech, které byly postaveny před šedesáti lety. Myslím, že dnes bychom měli být dál.

• Co vás osobně přivedlo k projektování pasivních domů?

Mám rád, když věci dávají smysl. Přibližně před dvanácti lety, kdy jsem se dozvěděl, že koncept pasivního domu existuje, a to díky bratrovi, který jeden stavěl v Rakousku, jsem začal polemizovat o tom, co pro pasivní domy dává smysl a co ne. A čím víc o tom vím, tím víc zjišťuji, že pasivní domy smysl dávají.

• V čem?

Pasivní dům je především dům kvalitní. Od projektu až po poslední spoj je mu věnována nesrovnatelně větší péče než běžné stavbě. Hodně lidí dává na první místo úspory, které provoz pasivního domu přináší, já to ale vidím trochu jinak. Pokud by se všechny domy stavěly tak, jak mají, budou se blížit k vysoké kvalitě pasivních domů. Ale tak to bohužel není. V praxi to chodí tak, že projekty se dělají jen v malém měřítku, pro účely stavebního povolení. V těch je ale zoufale málo informací. Pak to logicky dopadá tak, jak to dopadá, protože z nekvalitní dokumentace nelze dost dobře vykřesat kvalitní stavbu. Takováto praxe nemá ve vyspělém světě obdoby a netýká se to, bohužel, jen individuální výstavby. Stavět dům podle projektové dokumentace ke stavebnímu povolení je jako vyrábět auto podle projektu, který se dělal jen pro hrubý odhad jeho ceny. Takové auto si ani nedokážu představit.

• Proč si tedy lidé pasivní domy stavějí? Běžný názor je, že právě kvůli úsporám energií...

To není celá pravda, pouze její část. Pasivní standard zdaleka neznamená jen dosáhnout vyvážené úrovně energetických zisků a ztrát, ale také vysokého kvalitativního standardu vnitřního prostředí. A to se pochopitelně bez patřičné pozornosti věnované detailům neobejde. Každý člověk především chce, aby prostředí v domě bylo na co nejvyšší úrovni, co nejpříjemnější. A protože v budovách trávíme hodně svého času, záleží nám na kvalitě mikroklimatu nakonec víc než na tom, kolik jsme ušetřili během stavby. Jen si to někdy uvědomíme pozdě.

• Přesto, jsou úspory, kterých můžeme v pasivním domě dosáhnout, opravdu tak významné?

Když si postavím obyčejný dům, může mít ve srovnání s pasivním desetinásobnou spotřebu energie na vytápění.
Zatímco v obyčejném domě zaplatíme za jeho provoz (veškeré energie) třeba 60 tisíc korun ročně, v pasivním to bude 15 tisíc. I když by se ceny energií za pár let o třetinu zvýšily, nebude skok z 15 na 20 tisíc korun tak dramatický jako skok z 60 na 80 tisíc. Náklady vyšší o pět tisíc korun ročně zvládneme snadno, zatímco těch dvacet tisíc navíc nejenže třeba nemáme, ale může pro nás být i obtížné je vydělat. S využitím fotovoltaiky nebo větrné turbíny můžeme jít ještě dál a utrácení za energie zcela eliminovat. Ale přesto jsem přesvědčen, že lidem spíše než o úspory jde o pocit nezávislosti, která přináší klid. Nezávislost na tom, kolik mi bude distributor účtovat za dodávky energií, nezávislost na výsledcích sporů, které mezi sebou vedou státy o plynovody... Proto se také dnes více prosazují nejen pasivní domy, ale také domy v premium a plus pasivním standardu, které představují další krok na cestě k nezávislosti na okolním prostředí.

• Během návštěv v dřevostavbách často slýcháme, že lidem stačí dům v nízkoenergetickém standardu a pasivní už považují za nadbytečný, protože poměr cena-výkon už nevychází dobře. Chcete s tímto názorem polemizovat?

Pravý rozdíl mezi těmito dvěma variantami spočívá v něčem jiném, totiž v kvalitě provedení. Nízkoenergetický dům je v podstatě nekvalitní pasivní. Již při studii je možné do konceptu domu zakomponovat úspory energie bez vlivu na investice. Například dům s garáží uvnitř domu bude energeticky náročnější než dům s garáží vedle domu. Při použití stejných materiálů můžeme dosáhnout velmi odlišných parametrů energetické náročnosti. Stejně tak může být rozdíl v kvalitě i u pasivních domů. Projektanti mají různé přístupy.

• O pasivních domech se mezi laickou veřejností šíří řada mýtů. Setkal jste se s některými z nich? Co si o nich myslíte?

Nejen mezi laickou veřejností. Existují i projektanti, kteří pasivní domy neprojektují a principielně je nemají rádi. Myslím si, že jejich odmítavý postoj pramení zejména z toho, že projektovat pasivní dům je pracné. Asi nejrozšířenějším mýtem je, že v pasivních domech nejdou otevírat okna. To je samozřejmě nesmysl. S tím patrně souvisí i pohádka o tom, že v domě s rekuperační jednotkou nemůže být tak dobrý vzduch, jako když si vyvětráme. Je ale důležité si uvědomit, že tyto předsudky nikdy neuslyšíme od člověka, který má s opravdovým pasivním domem přímou osobní zkušenost. Často pramení z toho, že se vzduchotechnikou se lidé setkávají spíše v kancelářích. Tam je problém v tom, že vzduchotechniku spravuje obvykle člověk, který v té kanceláři nesedí. Takže jeho přístup není tak osobní. Doma, když je něco špatně, třeba zanesený filtr, tak to rychle zjistíme, buď s pomocí kontrolky, nebo podle kvality vzduchu, a jdeme ho hned vyměnit. Je to pět minut práce. Záleží i na návrhu vzduchotechniky a cirkulačního cyklu – dnes už se z hygienických důvodů upouští od toho, aby se ohřátý vzduch recykloval, tedy aby se vzduch, který už v domě jednou byl, opět do domu vracel. Vzduch, který z domu odchází, pouze předává teplo, ale fyzicky se s novým vzduchem, který do domu přichází, nepotkává.

• Běžným argumentem proti pasivním domům je i jejich údajná vysoká cena. Co je na tom pravdy?

Projektování drahých pasivních domů je jednodušší než projektování těch levnějších. Nacpat do nich drahé prvky je snadné, ale dům pak bývá přetechnizovaný a předražený. Z toho pak pocházejí fámy, že pasivní domy jsou drahé. Zkušený projektant ale dokáže pasivní dům navrhnout i velmi ekonomicky. Ceny domů jsou velmi rozdílné, i když jde o domy velmi podobné. Sám znám příklad stavby dvou domů stavěných podle stejného projektu. Jeden stál tři miliony, ten druhý čtyři. Záleží na mnoha faktorech a energetický standard ovlivňuje cenu velmi málo.

• Jak vidíte budoucnost pasivních domů? Bude se jejich podíl nadále zvyšovat?

To považuji za naprosto jednoznačné. Pasivních domů postupně přibývá. Zpočátku byl nárůst pomalejší, ale to je dáno tím, že když lidé nevědí, že je něco možné, tak to nechtějí. Výstižně to řekl Steve Jobs: „Lidé nevědí, co chtějí, dokud jim to neukážeme.“ S pasivními domy je to zrovna tak. Když se o nich lidé dozvěděli, začali je chtít. I díky dotacím, které provázela a provází velká mediální kampaň, se o nich dozvídá čím dál více lidí a pasivních domů začalo významně přibývat. V loňském roce například bylo z celkového počtu nově postavených domů deset procent pasivních, což je už docela velký podíl. A je jisté, že dál poroste. Pasivní dům je milník, který nelze nijak obejít. Pasivní standard vždycky bude tím nejlepším základem pro další rozvoj. Zvyšování podílu pasivních domů napomáhá i legislativa. EU předepsala, že od roku 2020 už se budou stavět pouze „téměř nulové budovy“ – což je z našeho pohledu sice trochu horší pasivní dům, ale je to velký pokrok oproti stavu před vydáním této směrnice. I v oblasti využívání obnovitelných zdrojů došlo k velkému pokroku. Oceňuji, že jak média, tak třeba velké energetické společnosti se k využívání obnovitelných zdrojů stavějí pozitivně. Například ČEZ již vlastní několik fotovoltaických elektráren a nedávno vyjádřil úmysl nakoupit větrné elektrárny, což značí, že také kráčí směrem k většímu využití přírodních zdrojů. To považuji za vysloveně dobrou zprávu.

• Budou pasivní domy za dvacet let jiné, než jak je známe dnes?

Když se ohlédnu za domy, které jsme projektovali před šesti sedmi lety, vidím, že dnes je jejich energetická úroveň taková, jako by se čas vůbec nepohnul. Stále jsou velmi napřed v porovnání s obyčejnými stavbami. Dnes bych na nich neudělal téměř nic jinak a i majitelé jsou s nimi stále velmi spokojeni. Ani technologie se nevyvíjejí tak rychle, aby byl vidět nějaký významný rozdíl.
Dvacet let je ale dlouhá doba. Dnes se třeba hodně mluví o superúčinných, chytrých bateriích, s jejichž pomocí chce Elon Musk osvobodit domácnosti od závislosti na fosilních palivech. Pokud dojde k jejich rozšíření, bude to pro domácnosti a pro jejich hospodaření s energií významná změna. Další nadějnou technologií jsou palivové články, které dokážou z vody s pomocí fotovoltaické energie vyrobit vodík a kyslík, pak oba prvky zase spojit a vyrobit elektrickou energii. Než se ale dostanou na trh v masovější podobě, bude to jistě nějakou dobu trvat.

• Obě technologie představují spíše vzdálenější budoucnost. Jaký je podle vás výhled pro nejbližší roky?

Očekávám změnu přístupu ve vzduchotechnice – začínají se objevovat jednotky, které se přímo zabudovávají do stěn. To významně zjednoduší instalaci a zvýší úsporu energií. Už dnes je „technologií budoucnosti“ systém okenních rámů zabudovaných za tepelnou izolaci. Nevyrábí je zatím moc firem, ale na trhu už jsou. A podobně lze nahlížet na takzvané selektivní zasklení. Jde o zrcadlící se sklo pokovené novou technologií, která odráží pouze šikmo dopadající světlo. Při pohledu zevnitř ven to nevnímáme. Má to ten efekt, že paprsky dopadající na sklo kolmo jím projdou, což zaručuje v zimním období solární zisky, ale sluneční paprsky, které vždy dopadají trochu šikmo, v létě interiér nepřehřejí. Zatím se tato novinka neprodává, ale už se testuje v reálném provozu.

Agáta Jankovská
Foto Vize Ateliér

Nové číslo časopisu Dřevo&Stavby je v prodeji.

Prohlédněte si on-line ochutnávku tohoto vydání