30. prosince 2011
Mikroklima pasivních domů
Článek publikovaný serverem TZB-info.cz se zabývá analýzou pasivních domů z hlediska vnitřního mikroklimatu. Zaměřuje se hlavně na vlhkost, zápach, aerosol nebo toxické hodnocení a vliv zdraví. Samostatná kapitola popisuje vnitřní vlhkosti při větrání nebo při vytápění pasivních budov.
1. Úvod
Složky vzduchového prostředí budov záměrně vytvářeného pro pobyt člověka v uzavřených prostorách lze podle [1] obecně charakterizovat jako interní mikroklima:
- tepelně-vlhkostní
- mikrobiální
- ionizační
- aerosolové
- odérové
- toxické
Společným znakem všech výše uvedených složek vnitřního prostředí je vzduchové pole jejich existence a vzájemného ovlivnění. Příspěvek se tedy nezabývá speciálními problémy hluku, aerointového režimu, statické elektřiny a elektromagnetických polí.
Pasivní domy jsou dnes zcela specifickou kategorií staveb, z pohledu tradičních staveb až extrémní. Je tedy nezbytné věnovat mikroklimatu těchto staveb podstatně vyšší pozornost než stavbám běžné produkce.
2. Rozbor a obecná charakteristika základních složek mikroklimatu pasivních domů
2.1 Tepelně-vlhkostní mikroklima
Patří k nejdůležitějším složkám pro zajištění vnitřního prostředí z hlediska zdraví a spokojenosti lidí, ale i ve vztahu k životnosti stavebních materiálů, budov, výrobních technologií, atp.
Teplota a vlhkost vzduchu se v budovách úzce vzájemně ovlivňují a podmiňují. Základními veličinami určujícími kvalitu tepelně-vlhkostního mikroklimatu v budovách jsou:
ta – teplota vzduchu (ve °C), měřená rtuťovým teploměrem (prakticky nezohledňuje tepelné sálání okolních ploch)
tg – výsledná teplota (ve °C), měřená kulovým teploměrem uprostřed místnosti, s registrací tepelného sálání ploch okolních stěn a oken. Je základní veličinou mikroklimatu.
t0 – operativní teplota (vypočtená hodnota z parametrů tr; tg; wa). Pro wa < 0,2 ms-1 lze nahradit pouze hodnotou tg
wa – rychlost proudění vzduchu (v ms-1)
rhi – relativní vlhkost vzduchu v interiéru (uvádí se v procentech a udává stupeň nasycení vzduchu vodní parou)
x – měrná vlhkost vzduchu, vyjadřuje obsah vodních par suchého vzduchu (g/kg s.v.)
tr – teplota rosného bodu (ve °C) udává, kdy na povrchu konstrukce začíná kondenzovat vodní pára. Závisí na ta, rhi, ts.
Zajištěním optimální teploty v místnostech se dosahuje tepelné rovnováhy při odvodu tepla z organismu člověka do okolního prostředí (s korekcí na dané roční období), při konkrétním vývinu metabolického tepla.
Celý článek si můžete přečíst na serveru tzb-info.cz.