Pasivní dřevostavba ze Země vycházejícího slunce

Dům vznikl v roce 2009 na základě iniciativy japonské projekční kanceláře Key Architects v městě Kamagura, ležícím asi 50 kilometrů jihozápadně od Tokia. Nachází se v klidné rezidenční čtvrti obklopené zalesněnými kopci a říčkou, což se projevilo při plánování jeho finální "přírodní" podoby.

Zadáním architektů z Key Architects ovšem původně vůbec nebylo postavit pasivní dům. Investoři ale požadovali, aby budova pro veškeré funkce využívala pouze elektřinu, neboť jsou zaměstnanci tokijské energetické společnosti platící jejich hypotéku (a účty za elektřinu). Projektantka Miwa Mori tak navrhla stavbu domu fungujícího v pasivním energetickém standardu, s nímž měla určité zkušenosti ze svého dřívějšího působení v Irsku. V Japonsku jsou totiž i přes veškerou snahu o energetickou efektivitu takovéto stavby stále naprostou raritou.

Architekti se rozhodli vytvořit jednoduchou poschoďovou dřevostavbu nenásilně zapadající mezi okolní stavby a zároveň do okolní přírody. V prvním patře, které je nejvíce otevřené dennímu světlu, se nachází obývací pokoj a jídelna, z níž lze přímo projít na rozsáhlou střešní terasu. Ta byla vytvořena jako náhrada za prakticky neexistující zahradu, jíž se museli vlastníci domu kvůli vysokým cenám japonských pozemků vzdát. Cena za pozemek také snížila prostředky na stavbu samotného domu, takže projektanti museli pracovat s náklady okolo 2500 euro za m².

Japonské klimatické podmínky jsou výrazně odlišné od těch středoevropských a tomu musela být také stavba přizpůsobena. Projektanti se tak spíše než s vytápěním během zimy museli vyrovnat s chlazením domu během léta a především způsoby redukce vnitřní vlhkosti. Komplikací při snaze o její omezení pak byly především striktní japonské stavební předpisy, které z důvodu ochrany před zemětřesením omezují možnosti při plánování vnějších nosných stěn. Dům v Kamaguře se tak stal pilotním projektem způsobů aplikace zásad stavby pasivního domu v naprosto odlišném prostředí a Institut pasivního domu v německém Darmstadtu jej následně využil pro zpřesnění metod výpočtů fungování pasivních domů v teplých a vlhkých klimatických zónách.

Při stavbě byla nicméně využita řada postupů a konstrukčních prvků, které se osvědčily i u nás. Stěny domu jsou izolovány za pomoci dřevovláknitých desek a okna disponují výkonnými trojskly. Celková hodnota jeho neprůvzdušnosti byla naměřena n₅₀= 0,14 h^-1. Velká pozornost byla věnována také minimalizaci všech možných způsobů úniku tepla a tepelných mostů.

Pro vytápění budovy je využita větrací jednotka s rekuperací tepla. Podle samotných majitelů domu, trpících problémy s astmatem, mělo řízené větrání pozitivní vliv nejen na účty za energie, ale projevilo se také ve výrazně vyšší kvalitě vnitřního prostředí a tedy i na jejich zdravotním stavu. Měrná potřeba tepla na vytápění domu pak podle PHPP odpovídá 15 kWh/(m²a). Celková spotřeba primární energie podle PHPP dosahuje 113 kWh/(m²a) (započítána je energie využitá k vytápění, ohřevu vody a provozu domácnosti). Dům v Kamaguře je tak dobrým příkladem toho, že pasivní domy rozhodně nemusejí být omezeny pouze na mírný klimatický pás, ale mohou fungovat v podstatě po celém světě.

• V článku jsou využity informace z blogu passivejangmit.blogspot.com, portálu Detail-online.com a magazínu Inhabitat.
• Pokud vás dům zaujal, tak doporučujeme se podívat i na dokument o jeho vzniku a fungování a rozhovor s architektkou Miwou Mori.