Pokračování seriálu o větrání a vytápění pasivních a nízkoenergetických domů

Klasické využití přirozeného gravitačního větrání budov představují historické světlíkové šachty uvnitř starých činžovních domů, kdy do obytných místností byl z uliční fasády spárami oken nasáván venkovní vzduch a procházel celým prostorem bytu až k WC, kde byl odsáván do rozměrné světlíkové šachty "vytápěné" prostupem tepla přes zdi okolních bytů.

Systém selhával až v letním období při inverzi, kdy stěny šachet byly chladnější než okolí, vzduch v šachtě se ochlazoval a proudil směrem dolů. Zcela analogicky zajišťují větrání jednotlivých obytných místností běžné komíny lokálních topenišť. Podstatně v omezenější formě působí gravitační vztlak i po výšce oken v každém podlaží, kdy přibližně horní polovinou okenních spár je vnitřní teplejší vzduch z místnosti odváděn, spodní částí oken naopak je čerstvý vzduch přiváděn v závislosti na těsnosti spár. Vůči prakticky ustálenému účinku teplot na větrání je náporové působení větru v našem podnebném pásmu zcela nahodilé jak četností, tak směrem, a garantované pro větrání využitelné nejvýše z 50 % ročního období.

S nástupem nové generace zcela běžných oken však všechny uvedené systémy zcela selhávají, viz následující příklad:

Infiltrace okny: okna EURO ... i = 0,123 . 10^-4 (m2 s^-1 Pa^-0,67)

(pro běžný rodinný B = 16 ... charakteristické číslo budovy - krajina dům, Vo = 365 m³) s intenzivními větry velmi nepříznivá (Pa^-0,67)

M = 0,7 ... charakteristické číslo místnosti

ΣL = 35 m ... délka spár otevíravých oken na návětrné straně budovy

Systémy nuceného větrání zajišťují nucený přívod a současně nucený odvod vzduchu z vnitřních prostor budov, pomocí mechanických strojních zařízení, nejčastěji ventilátorů. Celkové větrání se dnes používá již univerzálně, hlavně při vyrovnané bilanci množství přiváděného a odváděného vzduchu. Nespornými výhodami těchto komfortních systémů vůči přirozenému větrání je:

• ideální možnost zpětného získávání tepla z odváděného vzduchu pro předehřev vzduchu přiváděného s vysokou účinností. Tím lze často zcela vyloučit nutnost dalšího dohřevu přiváděného vzduchu, neboť se zároveň využívá i veškerých teplotních zisků v budovách z metabolismu osob, osvětlení, technologie apod.;
• dokonalá filtrace přiváděného, případně cirkulačního vzduchu na speciálních tkaninových, případně i elektrostatických filtrech, zachycující mikročástice velikosti 1 až 3 mikronu s účinností 95 až 99 %;
• snadná automatická regulace výkonu větrání podle momentálních požadavků (např. podle počtu osob v prostoru) na základě vyhodnocení údajů čidel vlhkosti, čidel odérů, CO2 nebo senzorů pohybu osob;
• možnost úplné hermetizace oken v budově, čímž se zcela vyloučí nežádoucí infiltrace prachu a výrazně sníží přenos hluku z ulic do vnitřního prostředí budov;
• zaručená funkce systému i při nepříznivých tlakových podmínkách v budově (např. při letní inverzi);
• možnost instalace výměníků pro chlazení, případně vlhčení přiváděného vzduchu.

Celý článek si můžete přečíst na serveru TZB-info, kde najdete i jeho první a druhou část.