Střecha pro nízkoenergetický či pasivní dům

Nejlepší tepelnou ochranou zmíněného domu je omezení tepelných ztrát. Nejjednodušším způsobem je proto zmenšení ochlazovaných konstrukcí na minimum. To přináší jednak finanční úspory a zároveň i zmenšuje plochu, která může teplo propouštět – čím méně konstrukcí, tím nižší jsou náklady na stavbu. Kompaktní tvar budovy přináší nižší poměr ochlazovaných konstrukcí k objemu budovy. Jednoduše a stručně řečeno, plochá střecha z tohoto hlediska působí téměř nejpřijatelněji.

Koule nad hlavou?

Výhody střech mírných sklonů spočívají v tom, že vytvářejí mnohem menší ochlazovanou plochu, kterou je třeba zaizolovat.Pokud by však tvar střechy byl podřízen jen technickým parametrům, uznali by stavebníci za nejoptimálnější tvar střechy zjevně kouli či polokouli. Nechystáme-li se zrovna stavět experimentální dům, je jasné, že takový tvar není pro běžný život použitelný.

Budeme-li z čistě praktického hlediska považovat za nejideálnější tvar současného pasivního (nejen rodinného) domu kvádr s více či méně podélným tvarem s delší stranou obrácenou k jihu a střechou mírně nakloněnou k severu, můžeme se ptát: Jakou zvolíme střechu? Střechu pouze jako deštník k ochraně před deštěm? Nebo střechu racionálně využívající prostor, po níž dešťová voda steče a zavlaží okolní půdu?

Pravda, sedlová střecha sice patří do území původní zástavby, jejíž historie sahá v Čechách do doby pradávného zakládání měst a vesnic, kdy bylo třeba navázat na krajinný ráz, dnes ale může stejnou funkci plnit i střecha plochá. Postavit pasivní dům se sedlovou střechou samozřejmě lze. Je ovšem otázkou, do jaké míry je třeba do podobných forem stylizovat většinu nově zastavovaných území. Pokud není nutné stavět dům se sedlovou střechou z estetických důvodů, z hlediska pasivního domu to také není nijak výhodné.

Senu odzvonilo

Nevýhody sedlové střechy se sklonem 30 až 50° spočívají v tom, že vytváří větší povrch a tudíž i větší ochlazovanou plochu, kterou je třeba tepelně izolovat. Tím se zvyšují náklady a vznikají přitom i prostory s horšími užitnými vlastnostmi, například s omezenou podchodnou výškou. Zároveň tyto prostory zbytečně zvětšují objem domu, vyžadují komplikovanější a dražší konstrukci střechy, jejíž detaily se velice obtížně utěsňují, hlavně v místech styku krokví s kleštinami. Některé detaily jsou dokonce prakticky neutěsnitelné a střecha je i mnohem zranitelnější v kalamitních sněhových podmínkách.

V historii byly půdní prostory pod střechou obvykle určeny pro skladování sena a sedlová střecha vycházela z materiálových omezení – používaly se došky a šindele. Dnes je vše jinak. Dostát v tomto směru tradici by znamenalo stavět za vyšší ceny a vytvářet nižší užitné hodnoty. O sedlových střechách se traduje, že lépe ochrání před sněhem. Zkušenosti ateliéru Kutnar publikované po zimě 2005/2006 dokumentují pravý opak. Sedlové střechy trpí sesuvy sněhu a jeho městnáním i přeměněním na ledový krunýř, který zatěžuje střechu extrémně nerovnoměrně a soustřeďuje zatížení v místech nad žlabem, kde dochází k destrukci. Naopak střechy rovné nebo s mírným sklonem jsou zatěžovány rovnoměrně a většinu sněhu odvane vítr, protože střecha nemá závětrnou stranu, kde by se tvořily závěje.

Celý článek si můžete přečíst na portálu ASB.