Když ministerstvo životního prostředí sídlí v pasivním domě

Nově postavená přístavba budovy ministerstva životního prostředí se stala první vládní kancelářskou stavbou stojící přímo v centru města, která byla zkonstruována jako pasivní dům. Její vznik je jednou ze tří součástí širšího projektu německé spolkové vlády, který má za úkol podpořit rozvoj energeticky šetrného stavebnictví. V současné době poskytuje nové sídlo ministerstva o rozloze 1300 m² zázemí pro zhruba tři stovky zaměstnanců a také pro pořádání společenských a osvětových akcí. Jeho nová energeticky efektivní podoba navíc umožňuje ušetřit více něž 60% energie oproti stavu na konci 90. let.

Nově postavená šestipatrová nárožní část sídla ministerstva těsně navazuje na starší budovu a tvoří její přirozené rozšíření. Této koncepci odpovídá i její vnější podoba, která s původní historickou budovou, původně fungující jako pruské ministerstvo zemědělství, vhodně koresponduje. Za zmínku také stojí, že do celého projektu byly implemetovány i fragmenty Berlínské zdi připomínající historii města.

Požadavky na výstavbu nové budovy (a rekonstrukci té staré) byly velmi striktní a vycházely ze čtyřicestistránkového manuálu kladoucího důraz na odpovědnost vůči životnímu prostředí (vedle energetické úspornosti například v ohledu využitých materiálů či nakládání s odpady), efektivní vynaložení financí a zároveň na komfort zaměstnanců ministerstva. Stavba totiž byla od začátku plánována jako modelový projekt, ze kterého budou vycházet budoucí plány na rekonstrukci či stavbu nových vládních budov.

Jako velmi ambiciozní se zpočátku jevila snaha dosáhnout u nové části budovy standardu energeticky pasivního domu se všemi jeho požadavky (spotřeba energie, neprůvzdušnost atd.). Oříškem se pro projektanty stal především způsob vytápění budovy, která nemohla v lokalitě v centru velkoměsta využívat do takové míry tepelných zisků od slunce, jako je tomu u běžných menších pasivních domů. Důraz tak byl kladen především na vysokou úroveň izolace a neprůvzdušnosti, které měly tuto nevýhodu alespoň částečně zmírnit. To sebou ale neslo také potřebu využití velmi výkonných větracích systémů s rekuperací tepla.

Mimo to ale byla jak v nové přístavbě, tak i v původní rekonstruované budově umístěna celá řada technologií, které mají pouze demonstrační nebo experimentální účel. Na střeše jsou tak například nainstalovány sluneční kolektory, které ovšem kvůli svému malému počtu slouží pouze pro vytápění kantýny ministerstva. Novátorské a do určité míry experimentální technologie pak byly využity například při zisku tepla z odpadní vody. Obecně se projektanti budovy snažili na základě pokynů z ministerstva o zajištění co nejnižší spotřeby všech elektrických zařízení. Ministerstvo se tak rozhodlo jít samo příkladem v přístupu k energetickým úsporám a ukázat jednu z možných cest k jejich dosažení za zachování maximálního vnitřního komfortu.

Více informací o projektu se můžete dozvědět z oficiální prezentace ministerstva (pdf, cca 3,5 mb, v němčině) nebo z krátkého a stručného představení budovy na serveru competitionline.com (v němčině).