Architekt Josef Smola: Aktivní obránce pasivního domu

Architekt Josef Smola se zaměřuje především na navrhování energeticky úsporných staveb. Svojí energií však propagátor pasivních domů rozhodně nešetří. „Mám to tu opravdu hodně pracovní,“ omlouvá stohy publikací a studií se svém ateliéru. „Ale jsem rád, že si nás práce hledá sama," říká v rozhovoru pro časopis E15.

Je u nás stavba pasivních domů trendem?

Vidíte, s takhle pootočenou otázkou kolem pasivních domů jsem se ještě nesetkal. My jsme národ kverulantů, rovnostářů a ohýbačů zákonů a pasivním domům u nás zatím pšenka nekvete tak, jak bychom si přáli. Ale když už, tak vzhlížíme s obdivem především k vývoji v německy mluvících zemích. Ačkoli pasivní a nízkoenergetické domy vznikají na celém světě.

Teď jsme zrovna byli na Slovensku na setkání šéfů center věnujících se pasivním domům a akce byla globální, včetně JAR, USA, Číny… Jde prostě o myšlenkový proud s cílem, aby vznikaly úsporné stavby se zdravým vnitřním klimatem a s garantovanými parametry. A to pasivní domy umějí.

Rakouský vývoj byl trochu jiný; když v roce 1978 Rakušané dostavěli jadernou elektrárnu Zwentendorf, z referenda vyplynulo, že se nespustí. A lidé se začali v obavách ptát, jak budeme bez energie bydlet? Architekti Martin Treberspurg a Georg Reinberg přišli tehdy s takzvanou solární architekturou, která byla modelem pro to, jak bydlet jinak. Cílem bylo vyloučit nadměrnou spotřebu neobnovitelných zdrojů.

Šlo se tenkrát také cestou pokus omyl, například zimní zahrady se moc neosvědčily, byly neefektivní, vzápětí se od toho upustilo. Ovšem šlo samozřejmě taky o peníze, ekonomičtější bydlení, a tak architekti přemýšleli, co by mohli ze stavebního procesu vyloučit. Přišli na to, že to je developer, který nepřináší nic ani ve veřejném zájmu, ani v zájmu klienta, poněvadž jde jen o spekulanta s pozemky. Developera tedy škrtli a začali nabízet bydlení na klíč.

Jednoduše řečeno, klient jim dal svůj měšec s penězi s požadavkem: „Tady máte peníze, nechci slyšet o žádných problémech a na konci mi předáte klíče.“ Vzniklo to, co je dneska moderní ve vyspělých demokraciích, třeba v Dánsku či Holandsku, jakási kondominia, družstva: deset lidí se domluvilo, architektům řekli, co chtějí, a ateliéry zařídily všechno včetně realizace, což je samozřejmě i velká zodpovědnost.

Pak se na to nabalili další mladí architekti, posílila myšlenka energeticky úsporného bydlení a v roce 1990 německý vliv profesora Wolfganga Feista, který přišel s myšlenkou pasivního domu a jeho třemi premisami: tlustý izolační kožíšek, relativní vzduchotěsnost a pochopitelně objemová výměna vzduchu s rekuperací tepla. A od té doby získává tenhle směr oblibu.

Jaký je zásadní rozdíl mezi domem pasivním a nízkoenergetickým?

Dá se to odbýt bonmotem, že nízkoenergetický dům je nepovedený pasivní. V zásadě ale je nižší stupeň zateplení, menší míra vzduchotěsnosti a vyšší podíl technologií. Chytrý pasivní dům je postaven tak, abychom vyloučili zbytečné technologie. A to nic nestojí, tak by měl uvažovat každý architekt automaticky – chytrá orientace stavby za sluníčkem, její umístění na pozemku a kompaktní tvar.