Pasivní domy v ČR - Jak může pomoci věda a výzkum?

Pasivní domy přestávají být v České republice neznámým pojmem, ale zároveň se kolem nich točí celá řada mýtů a polopravd. Architekti Josef Smola a Dalibor Borák se ve své brožuře snaží popsat jednotlivé oblasti výstavby energeticky úsporných staveb a zároveň upozornit na některé dosud nezodpovězené otázky.

Směrnice Evropské rady a parlamentu 2010/31/EU z 19.5.2010 o energetické náročnosti budov vychází z faktu, že budovy spotřebují 40 % vyrobené energie. Navrhuje členským zemím opatření směřující k zachování nárůstu globální teploty pod 2 °C, i závazku snížit do roku 2020 celkové emise skleníkových plynů alespoň o 20 % ve srovnání s hodnotami z roku 1990. Průlomový je požadavek, aby do 31. prosince 2020 všechny nové budovy byly budovami s „téměř nulovou spotřebou energie“. Tedy pasivními domy, kdy stavebně konstrukčními opatřeními snížíme spotřebu energií na minimum a zbývající optimalizovanou spotřebu pokryjeme převážně obnovitelnými zdroji energie, a to při zachování nákladově optimální úrovně. Obrovský potenciál úspor je rovněž v rekonstrukcích.

Pasivní domy dílem cílené snahy Centra pasivního domu, celé řady firem i jednotlivců a rovněž dotačního titulu SFŽP Zelená úsporám přestávají být i v ČR neznámým pojmem. Přesto jsou a ještě patrně dlouho budou, aktuálně počtem necelé stovky realizovaných staveb, v poloze staveb experimentálních. S každou další stavbou se objevuje v tuzemských poměrech více otázek, než odpovědí. Nezanedbatelná je i míra mýtů a předsudků s touto problematikou zejména u některých odborníků spojená.

Radikální snížení spotřeby energií staveb je velkou výzvou nejen pro architekty, projektanty a dodavatele staveb, ale i pro výrobce stavebních materiálů a celou akademickou sféru. Zakládá v podstatě nový obor, náročný na znalosti, zkušenosti a kompetence, který zásadním způsobem mění celou řadu postupů z minulosti stavebnictví. Nedílnou a klíčovou součástí jsou rovněž znalosti a informovanost stavebníků i veřejnosti. Nová etapa udržitelné výstavby má svůj technický, hospodářský, ale i sociální rozměr.

Text mapuje jednotlivé oblasti výstavby energeticky úsporných staveb v ČR z pohledu autorů i lektora, praktikujících architektů, kteří se uvedenou problematikou řadu let profesně zabývají. Od změn nezbytných v přístupech k projektování, přes hodnotící nástroje, certifikace, projednávání, realizaci staveb a jejich užívání. Otevřeně popisují rovněž pochyby a dosud „bílá místa“, který tento způsob výstavby v tuzemsku vyvolává, spolu s otázkami a podněty pro související vědu a výzkum, ale i školství.

Stáhněte si brožuru Pasivní domy v ČR - Poslání experimentu. Jak může pomoci věda a výzkum?