28. února 2011
Pokračování seriálu o větrání a vytápění pasivních a nízkoenergetických domů
Server TZB-info pokračuje v seriálu článků s názvem Větrání a vytápění nízkoenergetických a pasivních obytných staveb. V jeho třetím díle se zaměřuje na principy a úskalí přirozeného větrání a základní principy, technická řešení a přínosy nuceného větrání se zpětným získáváním tepla v obytných budovách.
Klasické využití přirozeného gravitačního větrání budov představují historické světlíkové šachty uvnitř starých činžovních domů, kdy do obytných místností byl z uliční fasády spárami oken nasáván venkovní vzduch a procházel celým prostorem bytu až k WC, kde byl odsáván do rozměrné světlíkové šachty "vytápěné" prostupem tepla přes zdi okolních bytů.
Systém selhával až v letním období při inverzi, kdy stěny šachet byly chladnější než okolí, vzduch v šachtě se ochlazoval a proudil směrem dolů. Zcela analogicky zajišťují větrání jednotlivých obytných místností běžné komíny lokálních topenišť. Podstatně v omezenější formě působí gravitační vztlak i po výšce oken v každém podlaží, kdy přibližně horní polovinou okenních spár je vnitřní teplejší vzduch z místnosti odváděn, spodní částí oken naopak je čerstvý vzduch přiváděn v závislosti na těsnosti spár. Vůči prakticky ustálenému účinku teplot na větrání je náporové působení větru v našem podnebném pásmu zcela nahodilé jak četností, tak směrem, a garantované pro větrání využitelné nejvýše z 50 % ročního období.
S nástupem nové generace zcela běžných oken však všechny uvedené systémy zcela selhávají, viz následující příklad:
Infiltrace okny: okna EURO ... i = 0,123 . 10-4 (m2 s-1 Pa-0,67)
(pro běžný rodinný B = 16 ... charakteristické číslo budovy - krajina dům, Vo = 365 m3) s intenzivními větry velmi nepříznivá (Pa-0,67)
M = 0,7 ... charakteristické číslo místnosti
ΣL = 35 m ... délka spár otevíravých oken na návětrné straně budovy
Systémy nuceného větrání zajišťují nucený přívod a současně nucený odvod vzduchu z vnitřních prostor budov, pomocí mechanických strojních zařízení, nejčastěji ventilátorů. Celkové větrání se dnes používá již univerzálně, hlavně při vyrovnané bilanci množství přiváděného a odváděného vzduchu. Nespornými výhodami těchto komfortních systémů vůči přirozenému větrání je:
- ideální možnost zpětného získávání tepla z odváděného vzduchu pro předehřev vzduchu přiváděného s vysokou účinností. Tím lze často zcela vyloučit nutnost dalšího dohřevu přiváděného vzduchu, neboť se zároveň využívá i veškerých teplotních zisků v budovách z metabolismu osob, osvětlení, technologie apod.;
- dokonalá filtrace přiváděného, případně cirkulačního vzduchu na speciálních tkaninových, případně i elektrostatických filtrech, zachycující mikročástice velikosti 1 až 3 mikronu s účinností 95 až 99 %;
- snadná automatická regulace výkonu větrání podle momentálních požadavků (např. podle počtu osob v prostoru) na základě vyhodnocení údajů čidel vlhkosti, čidel odérů, CO2 nebo senzorů pohybu osob;
- možnost úplné hermetizace oken v budově, čímž se zcela vyloučí nežádoucí infiltrace prachu a výrazně sníží přenos hluku z ulic do vnitřního prostředí budov;
- zaručená funkce systému i při nepříznivých tlakových podmínkách v budově (např. při letní inverzi);
- možnost instalace výměníků pro chlazení, případně vlhčení přiváděného vzduchu.
Celý článek si můžete přečíst na serveru TZB-info, kde najdete i jeho první a druhou část.