Obyvatelé pasivních domů se podělili o své zkušenosti na veletrhu Dřevostavby 2011

Akademický architekt Aleš Brotánek v první prezentaci celého bloku představil ekonomické i ekologické pozadí výstavby pasivních domů. Dotkl se rovněž ožehavého tématu energetické závislosti na politicky nestabilních zemích. Řešením této situace by mohly být právě pasivní domy, které jsou až o 90 % úspornější než současná běžná výstavba. Stavba pasivního domu je přitom jen o 5-10 % dražší než stavba běžného domu, do budoucna navíc arch. Brotánek nevidí důvod, proč by ceny neměly být vyrovnané.

Myšlenku ekonomické výhodnosti stavby pasivního domu podpořil i Zdeněk Kaňa ze společnosti H.L.C. Ten vyčíslil úspory za vytápění v pasivním domě přibližně na milion korun v horizontu třiceti let za předpokladu zvyšování cen energií o 5 % ročně. Pro pasivní dům přitom hned z několika důvodů upřednostňuje dřevostavby před cihlovou výstavbou. Od r. 2005 došlo ke zvýšení cen masivních staveb o 15 %, dřevostavby za stejné období zdražily jen přibližně o 5 %. Při výpočtu na užitnou plochu navíc vyjde dřevostavba levněji. Kaňa rovněž vyvrátil pochyby o odolnosti dřevostaveb vůči havarijním stavům, např. prasklému vodovodnímu potrubí. Z praktické zkušenosti totiž potvrdil, že dřevo vysychá mnohem rychleji než například betonové základy.

Blok praktických prezentací na téma „Jak se mi žije v pasivním domě“ zahájil Luděk Preiszler z Votic, kterého ke stavbě pasivního domu motivoval samotný architekt. Preiszlerovi přítomné překvapili velmi nízkými náklady na vytápění svého domu, které za poslední rok činily bez jakéhokoliv omezování pouhých 11 000 Kč. Za jediný problém bydlení v pasivním domě potom považují omezené možnosti zatápění v krbu. Při jeho použití může totiž docházet k přetápění obytných místností a nutnosti větrat, pokud nemáte instalováno topné těleso s co nejmenším výkonem..

Na tento problém narazil i Petr Štos z Chocerad. Jeho peletková kamna však svůj vysoký výkon 16 kW směřují z větší části do ohřevu zásobníku vody, na vytápění pak zbývají pouhé 2 kW. Interiér tak není třeba větrat a přicházet tím o cenné teplo. V létě navíc s ohřevem vody pomáhá i střešní solární systém. Petr Štos ve své prezentaci zmínil i obvyklý dotaz týkající se větrání v pasivním domě. Ačkoliv obyvatelé pasivního domu vyvětrat samozřejmě mohou, vzhledem ke stálému klimatu a přívodu čerstvého vzduchu podle něj ale nemají potřebu. I z těchto důvodů by v přípravě projektu i samotné realizaci stavby nic neměnil. Vývoj technologií použitelných pro pasivní domy jde podle něj navíc velmi rychle kupředu.

Za matadora mezi zájemci o pasivní bydlení lze považovat Pavla Spodniaka z Únětic. Ten se o problematiku nízkoenergetických staveb zajímá již od roku 2004. Ve své prezentaci mj. upozornil i na návod, jak udržovat v jednotlivých místnostech různou teplotu nebo na nízkou prašnost v pasivních domech. Rekuperační jednotka totiž zpravidla obsahuje i prachový filtr, který drtivou většinu nečistot zachytí. Zajímavý postřeh se také týkal srovnání pocitu tepla v pasivním a běžném domě. V pasivním domě cítí rodina teplo při nižších teplotách (cca kolem 20 -21 °C) oproti předchozímu bydlení, kde museli mít cca o 3 - 4 °C více. Přitom každý stupeň teploty navíc způsobí navýšení spotřeby energie na vytápění přibližně o 10 %.

Seminář následně ukončil Zdeněk Zikán ze společnosti ATREA s.r.o., který sám bydlí v pasivním domě v Koberovech. Ve své prezentaci se pokusil vysvětlit a opravit několik mýtů, které jsou s bydlením v pasivních domech spojovány, ať již se týkají nízkých teplot v interiéru, nemožnosti otevírat okna nebo zvýšené hlučnosti.

Další praktické zkušenosti s bydlením v pasivním domě si bude možné od majitelů těchto domů vyslechnout v rámci semináře konaného v budově Veřejného ochránce práv 19. dubna 2011 v Brně.