Postavil jsem s kamarády pasivní dům

Projekt

„Měl jsem v plánu postavit nový dům. Menší a modernější než ten, který jsem pro rodinu stavěl zhruba před dvaceti lety. Něco o pasivním domě jsem sice věděl, princip jsem chápal, ale vlastně jsem si netroufal do takové stavby jít. Chtěl jsem dobře zateplený dům s výbornými vlastnostmi, ale nemusel být s těmi nejlepšími, nejvíce úspornými energetickými parametry, které pasivní dům má.

Vlastně to byl bývalý kolega z firmy, kdo mě v polovině roku 2007 přivedl na myšlenku,  pustit se do stavby pasivního domu. Dal mi také tip na vynikající vápenopískový stavební materiál.“ Také díky profesním zkušenostem mohl Jaroslav Pelech ovlivnit projekt domu tak, aby vyhovoval jeho představám a současně specifickým technickým řešením izolace podlahy, zdiva, střechy a jejich vzájemného napojení. 

Podle výkresů pak dům postupně postavil. Doplňuje: „Například jsem v projektu upravil prostor chodby v podkroví, aby zbytečně neubíral místo v pokojích. Projektantka také všechno spočítala a upravila tak, aby se velmi pevné a na milimetr přesné cihly nemusely řezat.“

Kvalita stojí víc peněz, ale je důležitá

„Přestože jsem sháněl materiály beze spěchu co nejefektivněji (poměr užitná hodnota / cena) v akcích nebo s množstevními slevami, přestože jsem stavěl svépomocí, stavba domu stála víc, než jsem odhadoval. Takovou zkušenost zřejmě získá každý stavebník. Jako příklad může posloužit situace u instalace vzduchotechniky, kdy jsem mohl vyústění odpadového a nasávaného vzduchu opatřit nepříliš vzhlednými plastovými mřížkami s kdovíjakou životností za několik set korun. Ale kvalitnější, mnohem trvanlivější a pro fasádu domu daleko přijatelnější byla druhá varianta ­ mřížky titanové. Za dvě jsem ovšem zaplatil čtyři tisíce korun.“

Celý článek si můžete přečíst na webu iReceptář.cz

Fotografie a technické detaily pasivního domu v Horažďovicích