Ekologická architektura v České republice

Co je to ekologická architektura

Již delší dobu začínám mít alergii na slovo ekologie i ekologická architektura. Za ta slova si dosazujeme mnoho věcí, podle toho co zrovna potřebujeme, a proto se pokusím zasadit své postoje do konkrétnějšího rámce. Ekologie je relativně mladý obor uznaný od r. 1910, který si všímá schopnosti organismů a živočichů vytvářet vazbami propojený vyvážený systém schopný přizpůsobovat se změnám a zásahům, tedy se schopností adaptovat se. Paradoxně o něj jako o ekosystém se začínáme zajímat až ve chvíli, kdy míra zásahů překročí možnosti adaptace a tedy když už nejde o ekosystém, ale nastává kolaps, a to v době, kdy jsme již řadu ekosystémů nenávratně zlikvidovali. Není jistě bez souvislostí, že tento pojem měl potřebu někdo pojmenovat (1866 Ernst Haeckel) v době, kdy začalo využívání energetických konzerv, tedy zdrojů energie v reálném čase neobnovitelných.

Když vznikalo občanské sdružení Ekodům, dva roky se vedla diskuze o názvu, protože důsledně vzato ekologický dům je pojmový nesmysl. Žádná budova není schopna být ekosystémem, vždy jde o zásah do životního prostředí a široce srozumitelný název ekodům musel být doplněn vysvětlující definicí, že jde o hledání „přírodě a člověku přátelského stavění“. Když půjdeme do důsledku, nejde o žádnou ekologickou architekturu, ale o architekturu normální.

Proč je současná architektura nenormální tím, že normální je plýtvat?

Za posledních cca 150 let se změnilo skoro vše. Tehdy ještě většina lidí na venkově pracovala i žila. Průměrná rodina obývala jednu (maximálně dvě) místnosti s černou kuchyní, která byla jediným zdrojem tepla od vaření pro sednici i pro ohřívání vody. Suchý záchod (pokud byl) byl u hnoje venku a koupelnou byla jednou týdně sednice, kde se v neckách v jedné vodě postupně vystřídali všichni od nejmenších dětí po tatínka. Vše se odehrávalo na cca 40 m².

Celý článek si můžete přečíst na serveru TZB-info.cz