Aktivní investice do pasivního domu

Na základě různých celosvětových statistických studií je známo, že budovy v rámci celého svého životního cyklu výrazně zatěžují životní prostředí. Po potravinářském průmyslu představují druhého největšího konzumenta prvotních surovin a je proto načase začít tuto problematiku vážně řešit píše portál ASB.

Právě zátěž pro životní prostředí je důvodem, proč je výstavba podle trvale udržitelných principů v poslední době identifikovaná jako jeden z hlavních cílů budování celého světa. Základní principy a cíle pro udržitelnou výstavbu jsou definovány v Agendě 21 (programový dokument OSN schválený na konferenci v Riu de Janeiro v roce 1992).

Zelené budovy

Udržitelný nebo zelený design neznamená pouze dosažení vyššího environmentálního standardu nebo investování do nových hodnot, jde také o přehodnocení „inteligentního“ designu. Pojmy „zelený“, „inteligentní“ a „udržitelný“ nemají absolutní hodnoty, jsou užitečné na filozofické úrovni. Zelené budovy představují součást udržitelného bytí a inklinují ke zdůraznění návrhů, které efektivně využívají potenciál pozemku (solární energie, denní osvětlení atd.), eliminují potřebu neobnovitelných surovin (ropa, kovové rudy), minimalizují spotřebu energie a vody, snižují množství emisí a odpadů a vytvářejí zdravé životní prostředí.

Pasivní dřevostavby

Do kategorie zelených budov lze mimo jiné zařadit i environmentálně vhodné dřevostavby v energeticky pasivním, respektive nulovém standardu. Jde o objekty, které se v co největší míře snaží minimalizovat nejen potřebu energie na provoz, ale i tzv. vázanou energii, která zahrnuje energii potřebnou k těžbě prvotní suroviny, její přepravě, přeměně produktu ze surového materiálu přes všechny výrobní fáze až k finálnímu výrobku včetně transportu hotového stavebního výrobku a jeho zabudování.

Se spotřebou energie z neobnovitelných zdrojů přímo souvisí i produkce emisí CO2 a dalších škodlivin. Na zajištění minimalizace vázané energie a emisí má vliv správný výběr stavebních materiálů. Jako nejefektivnější se jeví přírodní materiály na rostlinné bázi (dřevo, sláma, konopí atd.), které dokážou v průběhu růstu vázat uhlík, a tak odebírat z vnějšího prostředí CO2.

V zahraničí se dřevostavby těší stále větší oblibě, zejména ve Skandinávii a v německy mluvících zemích, kde má dřevěná bytová výstavba dlouhou tradici a převyšuje 80 % výstavby. V Rakousku plánují docílit zvýšení podílu rodinných domů na bázi dřeva formou národního programu na 80 až 90 %. U nás je dosud odlišná situace. Z celosvětového hlediska se v následujících letech předpokládá další nárůst uplatnění dřeva ve stavbách, a to především v důsledku zpřísněných environmentálních kritérií.

Celý článek si můžete přečíst na serveru ASB-portal.cz.