Vybíráme prvky pasivního domu

Zaměříme se na prvky vnější obálky domu, které se od běžných odlišují právě proto, že jsou na ně kladeny vyšší nároky z hlediska tepelných ztrát a těsnosti, související s požadavkem neprůvzdušnosti nízkoenergetických domů. Naproti tomu interiérové vybavení se nemusí od běžného domu vůbec lišit.

Okna pasivního domu

Jednou z nejdůležitějších a nejvíce diskutovaných součástí domu, nejen těch pasivních, jsou okna. Není divu, na jejich pořízení vynakládáme nemalé částky a jsou nejcitlivějšími místy objektu – náchylná na únik tepla i možné problémy.

Na začátku je důležité zvážit informace o daném výrobku a jeho certifikace. Základním kritériem výběru je samozřejmě součinitel prostupu tepla U_w (hodnota pro celé okno), který nesmí přesáhnout hodnotu 0,8 W/m²K, ovšem není zdaleka jediným. Tento požadavek formuluje Passive House Institute v Darmstadtu poskytující nejpřísnější hodnocení oken pro pasivní domy. Kromě součinitele prostupu tepla posuzuje celkovou efektivitu okna a podle toho rozděluje okna do tříd účinnosti A – C.

Vzhledem k využití nuceného větrání s rekuperací v pasivním domě, musí okna splňovat nejvyšší třídu průvzdušnosti 4. Těsnost celého domu a oken je předpokladem funkčnosti systému vzduchotechniky. Je nezbytné zajistit nejen odpovídající výrobek, ale také kvalitní montáž a dokonalé utěsnění připojovací spáry.

Správné provedení a vyloučení problematických míst můžeme následně ověřit testem vzduchotěsnosti (Blower Door testem). Tato diagnostika se velmi vyplácí, protože případné chyby ukáže včas. Nedochází tedy k nepříjemným překvapením v budoucnosti, kdy odstranění problému může být mnohem složitější a důsledky fatálnější.

Další parametry, které si zaslouží naši pozornost, jsou prostup světla a solární zisky (solární faktor). „Aby okna poskytovala dostatek přirozeného světla, je výhodný větší poměr plochy skla vůči rámu. Solární zisky přispívají k pokrytí tepelných ztrát objektu.  

Okna s kladnou bilancí přijmou více energie, než jimi unikne,“ upozorňuje Zora Stupňánková ze společnosti Slavona. „Nesmíme však podcenit stínění oken, abychom v letních měsících nemuseli naopak řešit přehřívání místnosti a následné chlazení. Náklady na klimatizaci jsou třikrát vyšší než na vytápění, “ dodává.

Nezapomeňme na stínění!

Stejně důležité, jako chránit dům před ztrátou tepla, je stínění nadměrných tepelných zisků v letních obdobích, kdy hrozí přehřátí interiéru. Zvýšení vnitřní teploty může probíhat dvěma způsoby – vpuštěním teplého venkovního vzduchu dovnitř, anebo zářením.

Ostré sluneční záření, jehož intenzita za jasného dne dosahuje přibližně 1000 W/m², dopadá na zasklení oken, které jej z části odrazí (zhruba 11 % v případě dvojskla nebo 15 % v případě trojskla), zčásti pohltí (přibližně 25 % resp. 35 %) a zbytek propustí dovnitř (64 % resp. 50 %). Pro různé typy zasklení tyto údaje mírně kolísají.

Skla oken a pak také stěny a předměty v interiéru se pohlceným zářením ohřejí a teplo následně vyzařují. To ale obtížně uniká ven díky izolaci stěn a oken, takže často dochází k přehřívání interiéru.

Tepelné zisky ze slunečních paprsků v zimě jsou naopak žádoucí, proto by měl být systém stínících prvků variabilní a nastavitelný dle potřeby. 

Pro minimalizaci tepelných zisků v létě jsou jedinečným opatřením stínící prvky – od žaluzií, přes rolety, markýzy a slunolamy až po pergoly s popínavými rostlinami. Pevné konstrukce jako pergoly a slunolamy využívají rozdílné polohy slunce v létě a v zimě.

Ostré letní paprsky pod velkým úhlem efektivně odstiňují, zatímco nízké zimní sluníčko pouští dovnitř. Žaluzie, rolety nebo markýzy jsou většinou nastavitelné a můžeme si je tedy přizpůsobit našim potřebám.

Nejspolehlivější ochranou před slunečním sáláním jsou venkovní stínící prvky, které vysoce energetické sluneční záření zastaví ještě před okny. Tradiční interiérová žaluzie tuto službu nesplní.

Krátkovlnné sluneční záření celkem snadno projde zasklením a interiérové žaluzie ho z velké části pohltí, čímž se samy zahřejí. Výjimkou nejsou ani teploty 40 °C i více. 

Případné chlazení nás vyjde hodně draho. Podepíše se na spotřebě takzvané primární energie za vytápění, ohřev vody a chod technických zařízení, do nichž se započítává i klimatizace. 

Některé stínící prvky poskytují ještě bonus navíc – jsou-li zataženy, dochází k dalšímu snížení součinitele prostupu tepla UG. Takový ochranný prvek navíc může v závislosti na způsobu a míře užívání zpomalovat stárnutí okna, a to jak zasklení, tak i rámové konstrukce.

Vchodové dveře a garážová vrata v pasivním domě

Nároky na dveře a vrata energeticky úsporných domů jsou v podstatě stejné, jako v případě oken – odpovídající tepelnětechnické parametry a těsnost.

Výhodou v tomto případě může být mnohem menší nebo žádná plocha zasklení. Na trhu najdeme několik materiálových variant – dřevěné, dřevohliníkové, kombinace dřeva a polyuretanové výplně, plastové a další. 

Vchodové dveře pasivního domu by měly mít kvalitní těsnění, vícebodový zámek pro bezpečnost a možnost důkladného přitažení křídla a také masivní závěsy, které zabrání svěšování dveří.

Důležité je věnovat pozornost problematické oblasti prahu, kde je třeba dbát na přerušení tepelného mostu. Samozřejmostí je také kvalitní osazení do stavebního otvoru. Cílem je dokonalá neprůvzdušnost a vodotěsnost.

Střecha, která nepouští teplo ven ani dovnitř

Nízkoenergetický či pasivní dům lze obecně postavit s jakoukoli střechou. Při výběru je ale dobré mít na paměti hledisko energetické náročnosti a upřednostňovat menší objem a prvky s jednoduššími detaily napojení a izolování. Kompaktní tvar budovy přináší nižší poměr ochlazovaných konstrukcí k objemu budovy. Stručně řečeno, plochá střecha z tohoto hlediska působí téměř nejpřijatelněji.

Zajímavou alternativou je také střecha pultová, která vytváří nakloněnou rovinu a je tedy velmi dobře využitelná pro solární účely, stejně jako střecha plochá. 

Vhodnou variantou může být také zelená střecha, neboť funguje jako přirozený izolant a prodlužuje životnost střešního pláště díky minimálnímu mechanickému opotřebení (působení slunce, větru, sněhu, deště).

V zimě slouží jako další vrstva tepelné izolace, v létě naopak vzhledem k odpařování vlhkosti ze zeminy dochází k ochlazování střešního pláště. Samozřejmě za předpokladu kvalitního návrhu a precizního provedení.

Naopak naprosto nevýhodné jsou střechy s velkým sklonem (nad 30°). Takové typy střech vytváří díky své konstrukci větší ochlazovanou plochu, která je vzhledem k vyššímu sklonu navíc mnohdy hůře využitelná. Kromě toho celá konstrukce bývá komplikovanější a dražší, přičemž často není technicky možné dotěsnit jednotlivé detaily střechy a dochází ke vzniku tepelných mostů.

• Článek vyšel v čísle 5/2013 časopisu Dřevo a stavby.