Rekonstrukce v pasivním standardu

V diskuzním fóru

Rekonstrukce

Říká se: „Se starým domem jsou jen starosti! Lepší je dům zbořit a postavit nový!“. Nemusí to být pravda, hlavně jedná-li se o modernizaci domu na pasivní. V takových případech jsou povětšině lepší rekonstruované, nežli nové.

KAPITOLY ČLÁNKU

1. Jak na to aneb pasivní prvky
2. Izolace základů
3. Izolace střech
4. Jaký vliv mají tepelné mosty?
5. Zpasivnit lze všechny druhy budov!
6. Závěr a literatura

Opravovat nebo stavět nový?
Říká se: „Se starým domem jsou jen starosti! Lepší je dům zbořit a postavit nový!“. Nemusí to být pravda, hlavně jedná-li se o modernizaci domu na pasivní. V takových případech jsou povětšině lepší rekonstruované, nežli nové.
Objektů na bydlení respektive podnikání je dostatek a obor stavebnictví by se měl zabývat zejména jejich komplexní rekonstrukcí. Stávající zástavba z hlediska energetické náročnosti v naprosté většině spadá dle státní normy do kategorie „nevyhovující až mimořádně nehospodárné“ a jsou spíše tepelnými zářiči. Právě budovy a domácnosti jsou energeticky nejnáročnějším odvětvím a svým provozem se podílejí asi 40% na celkové spotřebě energie. Zkušenosti z novostaveb v pasivním standardu by tedy jednoznačně měly vést k aplikaci na rekonstrukci stávajících budov a k zlepšení jejich energetických vlastností. V zahraničí se mluví o faktoru 10, tedy o desetinové spotřebě energie po renovaci budov v pasivním standardu. Potřeba tepla na vytápění u starších budov se pohybuje mezi 150 až 250 kWh/(m²a), u objektů po roce 2002 dle státní normy mezi 80 až 140 kWh/(m²a). Rekonstruované objekty v pasivním standardu mají potřebu tepla na vytápění menší než 25 kWh/(m²a) – tedy úspora oproti původnímu stavu 80 – 90%. Obnova stávajících budov tímto způsobem současně prodlužuje životnost konstrukcí a zvyšuje kredit dané oblasti.

Podobně jako rodinný dům se dají zrekonstruovat na úroveň pasivního standardu prakticky všechny objekty. Na obrázku rekonstruovaný dům v Rakousku.

Je důležité snažit se provádět co nejlepší možné energetické řešení budov vzhledem k dostupným informacím v dané době. Nesprávně provedená renovace může doslova škodit po řadu let, jelikož prvky a změny se navrhují na životnost po dobu celého životního cyklu (25 – 30 let). Během této doby mnohdy nelze z  finančních i morálních důvodů opětovně vylepšovat stejné prvky. Příklad z běžné praxe - zateplením panelového domu 5 cm polystyrénu v době, kdy víme, že i 20 cm izolace není zbytečností, se zamezí radikálnímu vylepšení hospodárnosti celého objektu po dobu minimálně 20 let. Taková nevhodná řešení mohou při nárůstu cen energií způsobit velké znevýhodnění objektu.
Novostavby jsou zpravidla finančně o mnoho náročnější než rekonstrukce. V případě, že nosné konstrukce jsou vyhovující, je ekonomicky výhodnější objekt rekonstruovat. Stávající objekty bývají obvykle na žádaných místech se zaběhlou infrastrukturou, nové pozemky kvůli obsazenosti zase na okrajích, v satelitních čtvrtích, předměstích apod. Případná demolice budovy si vyžaduje značné náklady spojené se samotným odstraněním stavby a následným uložením odpadu. Bez započtení nákladů na demolici činí renovace objektů na pasivní standard běžně mezi 30 – 50 % ceny novostavby dle stavu objektu. Jedná se současně o velké časové úspory, protože většina prací při obnově může probíhat alespoň za částečného provozu. Výhodou je, že renovaci lze provádět i s omezeným rozpočtem, rozdělením na vhodné etapy (varianty), přičemž objekt je stále v provozu.
Rekonstrukce kromě finančních úspor výrazně méně zatěžují životní prostředí. Stavební materiály obsahují velké množství svázané energie spotřebované při jejich výrobě. U rekonstrukcí se množství použitého materiálu značně redukuje a odpadá mnohdy potřebná demolice a náklady spojené s uložením stavebního odpadu.
Obnova budov obecně, a zejména na pasivní standard, s sebou nese řadu problémů v různých oblastech. Samostatnou kapitolou je zhodnocení, které prvky jsou v pořádku a které je potřeba vyměnit. V domech ze 70tých až  90tých let je ještě hodně prvků, které jsou funkčně v pořádku a komplikují rozhodování. Domy z dob starších jsou z tohoto pohledu pro rekonstrukce vhodnější, jelikož často potřebují generálku a je zde jednodušší volit radikální řešení. Rodinné domy se značně liší a množství koncepčních a technických predispozic si vyžaduje komplexní přístup a často i složitější řešení detailů. Základem je kvalitní koncept renovace, případně i více variant s celkovým zhodnocením přínosu a úspor. Rekonstrukce panelových a bytových domů na pasivní standard jsou sice z hlediska konstrukčního nepochybně jednodušší než rekonstrukce domů rodinných. Na druhé straně se však situace komplikuje často zdlouhavými jednáními s vlastníky bytů, kde je potřeba vytrvalou a kvalitní osvětu, jednoznačné vyčíslení přínosů a ukázky zdařilých příkladů. Jen tak se lze vyhnout částečným řešením, která mohou narušit celkovou kvalitu a opodstatněnost vynaložených prostředků. Bohužel jsou v našich podmínkách krátkozraká řešení zatím běžná, a jen několik osvícených investorů se může chlubit a užívat si komplexních obnov a navýšení standardu.