Tepelné izolace

Dřevostavby jsou již   konstrukcí svých stěn jako stvořené pro použití masivní vrstvy tepelné izolace. Obecně lze rozdělit stavby s dřevěnou nosnou konstrukcí na stavby připravované na místě (in situ) a stavby panelového systému, jejichž dílce se vyrábí jako prefabrikáty v továrně a na místě jsou pouze smontovány a utěsněny.

Tepelná izolace se vkládá přímo mezi dřevěné nosníky, čímž dochází k zásadnímu snížení tloušťky stěny, která je ve výsledku téměř totožná s tloušťkou izolace. Kromě izolace na bázi minerálních či skleněných vláken se používají izolační materiály na přírodní bázi, jako je foukaná celulóza, dřevovláknité desky, desky z konopí či lnu. Souvrství pak může být doplněno o provětrávanou mezeru a fasádní obklad, nebo kontaktní zateplovací systém (např. dřevovláknité desky o vyšší objemové hmotnosti).

Obr. 4 Příklad vrstvené izolace do dřevěného roštu. Použity jsou nosníky, které neprochází skrze celou konstrukci, a tudíž nevytváří tepelné mosty. (Foto: KNAUF Insulation)

Kvalitní vzduchotěsnící rovina a konstrukce bez tepelných mostů jsou dva nejdůležitější parametry, ovlivňující životnost konstrukce a její funkčnost. Bezpečnější z pohledu vlhkosti jsou difuzně otevřené konstrukční systémy, které mají na vnitřní straně místo parotěsné fólie parobrzdnou vrstvu, např. OSB, které propouští malou část vodních par do konstrukce. Směrem k vnější straně stěny se difuzní odpor konstrukce zmenšuje, aby bylo umožněno odpařování vlhkosti. Naopak vnikne-li v případě difuzně uzavřené konstrukce defektním místem dovnitř vlhkost, nemá se kudy odpařit a hrozí nebezpečí poškození zabudovaného dřeva.

Kvalitní provedení

Při aplikaci izolace pro dosažení požadovaného izolačního účinku a předpokládané životnosti je nutno dbát technických zásad a doporučení výrobců izolací a zateplovacích systémů. Chyb při provedení je velké množství a mezi nejčastější a nejzávažnější patří:

• spáry mezi izolačními deskami nebo rohožemi (doporučené spáry pod 3 mm, větší spáry vyplňovat izolantem, nevyplňovat cementovým lepidlem!)
• nedostatečné množství a umístění kotev pro odolnost vůči namáhání větrem
• nezapuštění hmoždinek do izolantu, správně by měly být hmoždinky zapuštěny do izolantu a překryty zátkou ze stejné tepelné izolace
• prostupy pro vynesení stříšek, okapového svodu a jiné procházející celou vrstvou izolantu – termicky vhodně oddělit
• stlačení vláknitých desek u izolací vkládaných do roštu (deska nemá izolační účinek jako v původní tloušťce)
• nedodržení doporučené tloušťky odvětrávaných mezer (střecha, fasáda)
• nerovnoměrná (nedostatečná rovinatost izolačních desek) či nedostatečná tloušťka omítkového systému a nedodržení zásad armování výztužnou tkaninou – způsobuje vytváření trhlin, zatékání a snížení životnosti
• nevhodné použití a umístění nasákavých materiálů či dřevěných prvků – například ve styku s terénem nebo v místě odstřikujícího deště
• nedostatečná ochrana proti povětrnosti během výstavby (ochrana před zatečením) a nepoužití konstrukční ochrany proti poškození povětrností (klempířské prvky, různé připojovací a dilatační profily) nebo zvířaty (ochrana dutin mřížkami)

Samozřejmě zásad pro návrh a provedení je o mnoho více a zkušené stavební firmy by měly konkrétní postupy znát nebo se nechat pro daný systém proškolit. Klíčovou roli hraje i dobře zpracovaná projektová dokumentace a technický dozor, který by měl případné nejasnosti konzultovat s projektantem. Důležité je i zaškolení řemeslníků ohledně zásad řešení pasivních domů, jako je těsnost obálky, tepelné mosty apod. Náklady na dozor a kontrolní dny považují mnozí investoři za vyhozené peníze, bohužel částky za opravná řešení či znehodnocení některých prvků je mohou několikanásobně převýšit. Účinným prostředkem zajištění kvality a ochrany práv stavebníka je technický dozor stavebníka.