Šetrné budovy šetří nejen peníze

 „Lidé si často myslí, že pasivní dům je příliš složitý, založený na nákladných a technicky náročných zařízeních,“ shrnuje svou zkušenost ředitel Centra pasivního domu Jan Bárta.

„Přitom opak je pravdou: koncepce pasivního domu je velmi jednoduchá! Jde o to, nepustit skoro žádné teplo ven a přitom co nejefektivněji využít tepelné zisky, které jsou k dispozici.

Tepelné ztráty pasivního domu jsou tak malé, že je po většinu roku spolehlivě pokryjí sluneční svit, teplo z elektrických spotřebičů a lidské teplo.“

Radikální snížení potřeby tepla na vytápění u pasivních domů by nebylo možné, kdyby nefungovalo mimořádně kvalitní zateplení bez tepelných mostů. Precizně izolované konstrukce navíc – díky vyšší teplotě vnitřních povrchů – zajistí skvělou tepelnou pohodu prostředí.

Hlavní zásady fungování pasivního domu

Okna s izolovanými rámy a trojitým zasklením jsou v pasivním domě jakýmsi „radiátorem“, který se výrazně podílí na vytápění domácnosti. Proto je důležité okna správně navrhnout.

Srdcem domu je řízené větrání se zpětným ziskem tepla tzv. rekuperací, které se stará o čerstvý vzduch v pobytových místnostech. Znečištěný vzduch se odvádí z míst jako kuchyně, koupelna či WC. To vše bez toho, aby vznikal průvan a zbytečné tepelné ztráty větráním.

Má-li správně fungovat větrací jednotka a hlavně rekuperace tepla, musí být celá obvodová konstrukce domu řádně utěsněna. Vzduchotěsnost je jednou z hlavních podmínek pasivního domu.

Kontroluje se v průběhu výstavby tlakovou zkouškou, tzv. Blower-door testem, což majiteli poskytuje určitou záruku kvality provedení stavby.

Z čeho vychází název pasivní dům? Z principu využívání pasivních tepelných zisků v budově. Ty jsou jednak vnější (ze slunečního záření procházejícího okny), jednak vnitřní (teplo vyzařované lidmi a spotřebiči).

Díky velmi kvalitní izolaci a dalším prvkům tyto zisky „neutíkají ven“ a po většinu roku postačují k zajištění příjemné teploty v místnostech. Vše dohromady zvyšuje kvalitu bydlení a hodnotu nemovitosti.