Pasivní a nulové budovy na společné cestě

Tabulka 1 shrnuje pravděpodobné zástupce nové generace energeticky úsporných budov podle studie [3] s obvyklými požadavky na stav vnitřního prostředí (bytové a občanské stavby s teplotami 18 –22° C), přičemž pasivní budovu užívá jako referenční (obvyklé) řešení. Uvádí se zde základní charakteristika budov, způsob hodnocení i některé stavebně-energetické vlastnosti. Tabulku je nutné chápat jako předběžný základ pro diskusi. Do takové diskuse by měli být zapojeni kromě specialistů na hodnocení energetické náročnosti budov především zástupci uživatelů budov, včetně orgánů státní správy a samospráv. Přístup by měl být formálně nastaven tak, aby struktura požadavků mohla být po delší dobu stabilní (potřebné pro veřejnost i pro projektanty a stavební výrobu), nicméně určitá flexibilita pro možnost reflektovat další vývoj by měla být zachována.

Reprezentanty nové generace energeticky úsporných budov je možné pracovně rozdělit do následujících skupin:

• energeticky nulové budovy
• energeticky pozitivní budovy
• budovy jako součásti energeticky nulové nebo energeticky pozitivní městské čtvrti (města)
• budovy se zvýšenou energetickou soběstačností
• budovy energeticky nezávislé
• vhodné kombinace předchozích
• další, dosud neznámá řešení.

Z uvedených hodnot je patrné, že se i v nové generaci budov předpokládá udržení úrovně pasivní budovy, případně s malou (odůvodněnou) odchylkou. Na takovou výchozí úroveň se pak navazuje zvýšenými požadavky na využití obnovitelných energetických zdrojů a započtení exportu obnovitelné energie.