Pasivní a nulové budovy na společné cestě

Nejnižší zdůvodnitelná úroveň energetické náročnosti budov by měla odpovídat tzv. nákladovému optimu. Metoda stanovení je dána směrnicí [1] a doprovodnými dokumenty k ní. Touto metodou prověřená a případně korigovaná kriteria je možné a potřebné zavést do národní legislativy co nejdříve. Rychlejší než nejzazší splnění těchto požadavků by mohlo být podporováno veřejnými dotačními programy.

Pro další pozitivní posun v řešení energetických požadavků na budovy při splnění požadavků na komfort prostředí je nezbytná lepší spolupráce více profesí: Ukázalo se, že podstatné části energetické spotřeby budovy jsou mimo dosah obvykle chápané kompetence projektantů budov, zvláště oblast spotřeby elektrické energie a dále řešení principiálních otázek v souvislosti s vazbou budovy na veřejné sítě. Další podstatnou otázkou je zapojení územního plánování na úrovni zastavovacích pravidel území a rozvoje místní a  regionální energetické infrastruktury. Veřejná správa a samospráva může přispět k definování zón s oblastmi výstavby budov s pozitivní energetickou bilancí na úrovni obytného okrsku, městské čtvrti nebo větších.

Definice jednotlivé energeticky nulové budovy nebo energeticky pozitivní budovy bude vhodné i nadále rozlišovat podle toho, zda se jedná o úplnou energetickou bilanci (včetně uživatelské elektrické energie) nebo neúplnou (bez uživatelské elektrické energie). V nejbližším období půjde vždy o tzv. bilanční nulu, předpokládající využití energetických sítí vně budovy.

Pokud jde o nastavení podmínek pro výstavbu od roku 2021 (2019 pro stavby využívající veřejné prostředky), mělo by se jednat o princip tzv. bilanční nuly bez uživatelské energie. Rychlejší než nejzazší splnění takových požadavků by mohlo být opět podporováno veřejnými dotačními programy. Dále by měly být dlouhodobě podporovány i ambicióznější projekty na úrovni tzv. bilanční nuly se započtením uživatelské elektrické energie a další progresivní přístupy.

Pro korektní a jednoznačné hodnocení bude zapotřebí dále upřesnit referenční datové soubory (přítomnost osob, referenční spotřeba elektrické energie apod.) a stanovit referenční metody výpočtu.
Hodnocení celkové kvality řešení budov (ve smyslu zjednodušených nebo podrobných nástrojů analýz životního cyklu a  hodnocení z hlediska udržitelné výstavby) by měla v sobě s potřebnou váhou obsahovat i ohodnocení kvality budovy z hlediska provozní energetické náročnosti. Nejvyšší dílčí hodnocení by pak měla být přiřazena budovám na úrovni pasivní budovy nebo lepší. Pokud se systém hodnocení samostatně zabývá charakterem zdrojů energie pro budovy, může být jako ukazatel použita měrná spotřeba primární energie (nejvyšší hodnocení pro tzv. bilanční nulu).

Na základním přístupu - vhodnosti navrhnout stavební řešení budovy jako pasivní - nové tendence v  souvislosti s nulovými budovami nic nezměnily. V navržených kriteriích pro nové generace budov [3] (stále ještě předmětem diskusí!), včetně nulových a energeticky pozitivních je „úleva“ oproti standardu pasivní budovy, jak ji známe dnes, oprávněně jen velmi malá a hodnocení se neomezuje jen na výslednou hodnotu bilančního výpočtu primární energie. Takovým přístupem se nepodporuje jiný možný scénář – ponechat horší kvalitu stavebního řešení a využít větších instalací obnovitelných energetických systémů. Tedy ti, kteří dnes navrhují a realizují pasivní domy, jsou na nové požadavky dobře připraveni.

Poděkování

Příspěvek byl vytvořen s využitím výsledků projektů MPO 2A-1TP1/129 a 122 142 0506 MPO Efekt 2010. Aktualizace dokumentů TNI byla provedena v rámci řešení projektů MSM 6840770005.