Neprůvzdušnost, zkoušky kvality

Kvalitní návrh

Základem vysoké neprůvzdušnosti u pasivního domu je pečlivě propracovaný návrh s vyřešenými detaily a použitými materiály. Je vhodné dodržet několik zásad:

• volba vhodné konstrukce budovy s minimem problematických detailů
• návrh spojité vzduchotěsné obálky bez přerušení a její správné umístění v konstrukci
• identifikace problematických míst, vyřešení způsobu utěsnění a napojení vzduchotěsnicí vrstvy na ostatní konstrukce spolu s detailní dokumentací a návrhem použitých materiálů
• minimalizace prvků prostupujících vzduchotěsnou vrstvou – např. pomocí vedení rozvodů v instalačním prostoru
• volba vhodného vzduchotěsnicího materiálu, kvalitních spojovacích a těsnicích materiálů (lepicí pásky, tmely atd.) kompatibilních se vzduchotěsnicím materiálem a s garantovanou funkčností (přilnavost, pružnost)
• dokonalé utěsnění spojů navazujících a prostupujících prvků (okna, potrubí)

Při navrhování pasivních domů s ohledem na vzduchotěsnost je zapotřebí dbát i na další faktory, jako je expozice budovy vůči větru a tvarová členitost. Samotná expozice budovy nemá vliv na její neprůvzdušnost, ale na množství vyměněného vzduchu v objektu netěsnostmi a s tím spojené tepelné ztráty. Různá expozice budovy znamená rozdílný tlak větru. Doporučuje se umísťovat domy na závětrná místa nebo umístit větrolamy z návětrné strany. Co se týče členitosti, jednoduchý tvar domu bez komplikovaných detailů nepochybně znamená při realizaci méně potenciálních netěsností. Již v návrhu je proto nutné se vyvarovat složitých detailů s omezenou dostupností (např. dvojité kleštiny a jiné).
 

Obr. 6 Různá řešení průběhu vzduchotěsnicí vrstvy v detailu obvodová stěna /vnitřní strop: A – utěsnění prostupu trámů, B – „obalení“ trámů, C – samostatně utěsněné prostory. V každém případě musí jít o spojitou vrstvu, která obaluje celý dům bez přerušení.

Různé druhy konstrukce vyžadují specifický přístup při navrhování a provedení vzduchotěsnicí vrstvy. Například u řešení B je složité vyhnout se kondenzaci na okraji stropní desky a přináší mnoho skrytých detailů s možným poškozením vzduchotěsnicí vrstvy. U řešení C je reálné nebezpečí provětrávání, a tím i prochlazování stropu nad 1.NP, takže je zde množství prostupů stropní deskou, které je nutné provést vzduchotěsně proti konstrukci desky.

Klíčovým je již ve fázi plánování podrobně vypracovat celkový koncept vzduchotěsnosti zahrnující veškerá napojení ke konstrukčním prvkům, jejich přechodům a utěsnění otvorů (prostupů instalací). Všechny detaily je nezbytné jasně vyřešit a popsat. Pomoci může i kontrola tužkou, která při vyznačení vzduchotěsnicí vrstvy v projektu musí obejít celý dům bez přerušení.

Nejčastější místa a příčiny vzniku netěsností

Původ vzniku netěsností může být různý – v plánovací fázi zanedbáním případně nedořešením návrhu neprůvzdušnosti, ve fázi realizace stavby nedodržením doporučených postupů, použitých vzduchotěsnicích a lepicích materiálů a technologických podmínek jejich aplikace, případně zhoršenou dostupností míst nebo nezvládnutím koordinace jednotlivých profesí. Jde hlavně o místa napojení konstrukcí: střecha na obvodovou zeď v místě pozednice, detaily v okolí trámů a vazníků (většinou zhoršená dostupnost), v místě uložení stropu, napojení vnitřních zdí na obvodovou stěnu, detaily kolem základů v místě napojení obvodové zdi a podlahy. Dalšími problematickými místy jsou stavební otvory (okna, dveře, přístupová dvířka) a veškeré prostupy vedení, přípojky zemního registru, vzduchotechniky a také odvodů zplodin zdroje tepla, kanalizace a jiné.

Obr. 7 Nejčastější místa vzniku netěsností. Jedná se především o místa napojení konstrukcí, kde vznikají problematicky utěsnitelné detaily.