Neprůvzdušnost, zkoušky kvality

U masivních konstrukcí plní funkci vzduchotěsnicí vrstvy vnitřní omítka bez prasklin, která musí být provedena spojitě na všech obvodových stěnách. Samotná zděná stavba má totiž značnou prodyšnost mezerami v maltě, perodrážkových tvárnicových spojích a dutinách voštinových cihelných bloků. Omítnuty musí být i stropy nebo v případě monolitických stropů musí být stropy vzduchotěsně napojeny na obvodové zdi. Samozřejmě je důležité zajistit dokonalé utěsnění vedení instalací, jejich vyústek (použít vzduchotěsné zásuvkové krabice, vypínače) a dalších prostupů (kotvící prvky a jiné). U zdiva z voštinových bloků je třeba vyhnout se spojování příček do „kapes“ obvodového zdiva. Omítnuty musí být i niky vytvořené pro instalaci rozvodů. Komínová tělesa z tvárnicových systémů musí být rovněž omítnuta.

Vzduchotěsnost u dřevostaveb je zabezpečena pomocí konstrukčních desek na bázi dřeva – nejčastěji OSB (dřevoštěpkové desky), MDF (dřevovláknité tvrdé) nebo plastovými fóliemi (parozábrany). Které z nich použít – desky nebo fólie? Deskové materiály se používají nejčastěji, a to ve vyhotovení na pero a drážku se spoji přelepenými páskami. Výhoda oproti fóliím tkví ve spojení vzduchotěsnicí schopnosti se současným zavětrováním konstrukce. Je ale potřeba volit materiály s dostatečnou tloušťkou a parametry zajišťující vzduchotěsnost. Ne vždy je ale tato vlastnost deklarována výrobcem. Nevýhodou fólií je také jejich menší odolnost vůči propíchnutí nebo proříznutí (což se při stavbě často stává), dále nutnost vzájemného napojování fólií na podložených místech a eventuální přítlačné laťování. Obtížná zpracovatelnost a sporná životnost omezuje užití fólií zvláště u složitějších staveb. Vzduchotěsnicí vrstva se umisťuje na vnitřní stranu konstrukce za instalačním prostorem, v případě jednovrstvé skladby na vnitřní stranu stěn. Instalační prostor o malé tloušťce (asi 50 mm) má hned několik výhod: zmenšuje počet prostupů vedení vzduchotěsnicí vrstvou (elektřina, voda a jiné) a při provádění instalací se snižuje nebezpečí poškození dokončené vzduchotěsnicí vrstvy.

Materiály pro vzduchotěsné spoje

Levné náhražky v podobě kancelářských a jim podobných pásek určitě nezaručí trvanlivé utěsnění stavby. Takové materiály s nízkou pevností, přilnavostí a omezenou životností jsou vysoce rizikové a mohou úplně znehodnotit vynaložené úsilí.

V současné době je značný výběr k tomuto účelu vyvíjených speciálních výrobků pro lepení, napojování a utěsňování, vše s garantovanou životností. Rozličné vyhotovení těsnicích materiálů umožňuje výrazně urychlit a zjednodušit utěsňování stavby a dosáhnout prakticky nulové průvzdušnosti detailů. Výrobci parozábran mnohdy současně dodávají či alespoň doporučují vhodné pásky a doplňky pro jejich napojování. Výhodu tu mají ucelené těsnicí systémy nabízející jednoduché řešení detailů i s mnoha užitečnými doplňky. O vhodnosti použití a kombinace různých lepicích a spojovaných materiálů je možné se poradit s výrobcem. Některé materiály mohou totiž vzájemně chemicky reagovat, popřípadě nevytvářejí trvale těsné spoje. Při používání těsnicích materiálů je zapotřebí řídit se montážními postupy doporučenými výrobcem.

Obr. 8 Důležité je používat výrobky přímo určené k zajištění vzduchotěsnosti – pásky, tmely, manžety atd.

Je důležité věnovat pozornost přitlačování pásek, protože pevnost spojů je takřka přímo úměrná tlaku při spojování. Vhodné je použití přítlačných válečků nebo spoje obzvlášť precizně přitlačovat, protože mezi netěsné spoje se po určitém čase může dostat prach a nečistoty. Netěsnosti vzniklé nepřilnutím pásek se složitě lokalizují zvláště po dokončení dalších vrstev konstrukce.

Pro exteriér se používají těsnicí pásky a fólie s menším difuzním odporem, vhodné pro slepování difuzních fólií a utěsňování rámu oken z vnější strany. Tyto výrobky umožňují vynikající odvětrání vlhkosti a zároveň zabraňují průniku hnaného deště k tepelné izolaci.

Utěsnění oken a jiných stavebních otvorů je v každém případě zapotřebí věnovat náležitou pozornost. Připojovací spáry výplní otvorů jsou velmi citlivým místem, protože jejich tloušťka je malá, ale požadavky na ně jsou přibližně stejné jako na ostatní obvodové konstrukce. Klíčem ke kvalitně vyhotovené montážní spáře je správný výběr materiálů, jejich skladba a detailní projektová dokumentace.

Jednoduché utěsnění PUR pěnou v žádném případě není dostatečné, zejména po ořezání expandovaných přebytků. Má otevřenou buněčnou strukturu a za vzduchotěsnou tedy považována být nemůže. Kromě toho je nasákavá a není po expandování tvarově přizpůsobivá (při pohybech stavebních prvků vznikají neizolované mezery s přímým prouděním vlhkého vzduchu). Použité materiály by měly splňovat požadavky vysoké odolnosti vůči průchodu vody (pro většinu budov je dostačující při tlaku 600 Pa), schopnost vyrovnávat tvarové nerovnosti různé tloušťky spár a dilatační pohyby.

Co se týče skladby, je vhodné držet se zásady „těsněji vevnitř než venku“. Pro vnitřní stranu vybírat materiály s větší vzduchotěsností a parotěsností a směrem k vnější straně volit materiály prodyšnější kvůli možnosti odvětrání i vysušování spár. Těsnicí pásky, fólie a lišty pro utěsnění oken se vyrábějí ve mnoha vyhotoveních pro interiér i exteriér (s nižším difuzním odporem) s možností přilepení nebo přichycení do omítky pomocí perlinky. Nabídka je velmi široká, takže lze vybrat vhodný výrobek pro různá řešení připojovací spáry okna a jakýkoliv druh stěny a okna.

Obr. 9 Problematická místa při utěsnění oken a dveří lze řešit pomocí speciálních pásek a lišt vyvíjených pro tento účel. Nedostatečné utěsnění např. pouze PUR pěnou při instalaci oken bývá důvodem častých škod.