Rekonstrukce v pasivním standardu

Celá část ke stáhnutí ve formátu pdf

Opravovat nebo stavět nový?

Říká se: „Se starým domem jsou jen starosti! Lepší je dům zbořit a postavit nový!“. Nemusí to být pravda, hlavně jde-li o modernizaci domu na pasivní, které vzhledem k dnešní praxi ve stavebnictví poskytují mnohem vyšší komfort než běžné novostavby, a to při nižší spotřebě energie.

Objektů na bydlení respektive podnikání je dostatek a obor stavebnictví by se měl zabývat zejména jejich komplexní rekonstrukcí. Stávající zástavba z hlediska energetické náročnosti v naprosté většině spadá dle státní normy do kategorie „nevyhovující až mimořádně nehospodárné“ a jsou spíše tepelnými zářiči. Právě budovy a domácnosti jsou energeticky nejnáročnějším odvětvím a svým provozem se podílejí asi 40 % na veškeré spotřebě energie u nás. Zkušenosti z novostaveb v pasivním standardu by tedy jednoznačně měly vést k aplikaci na rekonstrukci stávajících budov a ke zlepšení jejich energetických vlastností. V zahraničí se mluví o faktoru 10, tedy o desetinové spotřebě energie po renovaci budov do pasivního standardu. Potřeba tepla na vytápění u starších budov se pohybuje mezi 150 až 250 kWh/(m²a), u objektů po roce 2002 dle státní normy mezi 80 až 140 kWh/(m²a). Rekonstruované objekty v pasivním standardu mají potřebu tepla na vytápění menší než 25 kWh/(m²a) – tedy úspora oproti původnímu stavu je 80–90 %. Obnova stávajících budov tímto způsobem současně prodlužuje životnost konstrukcí.

Je důležité snažit se o co nejlepší možné energetické řešení budov s ohledem na informace dostupné v dané době. Nesprávně provedená renovace může doslova škodit po řadu desítek let, jelikož prvky a změny se navrhují s životností po dobu celého životního cyklu (25–30 let). Během této doby mnohdy nelze z finančních ani morálních důvodů opětovně vylepšovat stejné prvky. Příklad z běžné praxe: zateplením panelového domu 10 cm polystyrénu v době, kdy už víme, že i 20 cm izolace není zbytečností, se zamezí radikálnímu vylepšení hospodárnosti celého objektu po dobu minimálně 20 let. Taková nevhodná řešení mohou při nárůstu cen energií způsobit velké znevýhodnění objektu.

Obr. 1 Podobně jako rodinný dům se dá zrekonstruovat na úroveň pasivního standardu většina budov. Na obrázku rekonstruovaný dům v Rakousku.

Stávající objekty bývají obvykle na žádaných místech se zaběhlou infrastrukturou, nové pozemky naopak na okrajích měst, v satelitních čtvrtích apod. Kromě toho jsou novostavby zpravidla finančně mnohem náročnější než rekonstrukce. Pokud jsou nosné konstrukce vyhovující, je často ekonomicky výhodnější objekt rekonstruovat. Případná demolice budovy si vyžaduje značné náklady spojené se samotným odstraněním stavby a následným uložením odpadu. Bez započtení nákladů na demolici činí renovace objektů na pasivní standard běžně mezi 30–50 % ceny novostavby dle stavu objektu. Současně jde i o velké časové úspory, protože většina prací při obnově může probíhat alespoň za částečného provozu. Renovaci lze provádět i s omezeným rozpočtem, rozdělením na vhodné etapy (varianty), přičemž objekt je stále v provozu. Stavební materiály obsahují velké množství svázané energie spotřebované při jejich výrobě, proto jsou rekonstrukce výrazně šetrnější pro životní prostředí. Rekonstrukce tedy kromě finančních úspor výrazně méně zatěžují životní prostředí.

Obnova budov obecně s sebou nese řadu problémů v různých oblastech. Samostatnou kapitolou je posouzení, které prvky jsou v pořádku a které je potřeba vyměnit. Domy ze 70. až 90. let obsahují hodně prvků, které jsou funkčně v pořádku, a tak komplikují rozhodování. Domy z dob starších často potřebují generální opravu, je zde jednodušší volit radikální řešení a jsou pro rekonstrukce vhodnější. Rodinné domy se značně liší a množství koncepčních a technických predispozic vyžaduje komplexní přístup a často i složitější řešení detailů. Rekonstrukce panelových a bytových domů na pasivní standard jsou z hlediska konstrukčního nepochybně jednodušší než rekonstrukce domů rodinných. Na druhé straně se však situace komplikuje často zdlouhavými jednáními s vlastníky bytů, kde je třeba vytrvalá a kvalitní osvěta, jednoznačné vyčíslení přínosů a ukázky zdařilých příkladů. Jen tak se lze vyhnout částečným řešením, která mohou narušit celkovou kvalitu a opodstatněnost vynaložených prostředků. Ti osvícení, kteří se vyhnou krátkozrakým a polovičatým řešením, pak mohou profitovat a užívat si výhod komplexních regenerací a navýšení standardu.