Základní principy

Neprůvzdušnost

Jednou z podmínek pasivního domu je vysoká míra těsnosti obálky. Není potřeba se bát, že dům nebude „dýchat“. Dům nemá dýchat přes konstrukce, potřebnou výměnu vzduchu má zabezpečovat dostatečné větrání. Malými otvory a netěsnostmi v obálce budovy uniká teplo současně s vlhkostí a vzniká nebezpečí, že vnitřní vlhkost bude kondenzovat uvnitř konstrukce a může ji poškodit. Netěsnost  obálky současně ovlivňuje i efektivitu zpětného zisku tepla větracího systému, protože se vzduch vyměňuje netěsnostmi místo toho, aby procházel rekuperačním výměníkem. Proto už ve fázi projektování je nezbytné navrhnout v celém objektu spojitou vzduchotěsnou obálku bez zbytečného přerušení. Při realizaci je zase důležitá detailní stavební dokumentace a důkladný stavební dozor.

Obr.5 Neprůvzdušnost zajišťuje spojitá vzduchotěsná vrstva, která musí být precizně vyhotovena. Kromě tepelných ztrát tato vrstva chrání konstrukce před vlivem vlhkosti, která se šíří přes netěsnosti.

U masivních staveb je vzduchotěsnost stěn zajištěna vrstvou omítky bez prasklin. U dřevostaveb plní funkci vzduchotěsnící vrstvy desky - např. OSB (z lisovaných štěpek) nebo folie se  spoji přelepenými speciálními páskami. Stejně důležitá je důkladná kontrola utěsnění oken a všech napojení a prostupů konstrukcí. Pouhé vyplnění spár PUR pěnou nestačí, místa styků různých konstrukcí, nejen oken, je nutné utěsnit vhodnou páskou, tmelem nebo fólií.

Ke kontrole, zda je stavba správně utěsněná, se provádí tzv. zkouška těsnosti čili Blower-door test. Princip je jednoduchý: ventilátor umístěný v dveřním nebo okenním otvoru vytváří podtlak nebo přetlak a současně se provádějí měření, výsledkem kterých je hodnota objemu vyměněného vzduchu za hodinu n₅₀. Hodnota n₅₀ musí být menší než 0,6 h^-1. To znamená, že při stejném tlakovém rozdílu 50 Pa by se netěsnostmi nemělo za hodinu vyměnit více než 60 % celého objemu vzduchu v objektu. Zkouška se provádí v době, kdy je vzduchotěsná vrstva přístupná opravám, například před montáží snížených podhledů a podlah, aby bylo možné jednoduše najít a opravit chybná místa. V opačném případě je hledání a oprava netěsností složité a neúměrně nákladné.

Větrání

Nedostatečné větrání obytných prostor bývá častým problémem. Uživatelům se nechce v zimním období pouštět dovnitř chladný vzduch nebo jim vadí průvan či hluk. U pasivního domu se stará o potřebnou výměnu vzduchu systém řízeného větrání se zpětným ziskem tepla z odpadního vzduchu (tzv. rekuperací). Rekuperace je zásadní pro vysoký komfort, neboť eliminuje tepelné ztráty a další nevýhody spojené s větráním okny. Lidem se při představě větrání často vybaví klimatizace, kde dochází mimo jiné k úpravě vzduchu, např. k jeho chlazení nebo vlhčení. U řízeného větrání je čerstvý vzduch jednoduše ohříván bez dalších úprav v rekuperačním výměníku odpadním teplým vzduchem s účinností až 90 %. Kromě toho má systém řadu výhod:

• vysoký komfort - díky rekuperaci tepla proudí do místnosti vzduch blízký teplotě místnosti a nevytváří se teplotní rozdíly
• stále čerstvý vzduch bez průvanu – dávkování je relativně přesné a odtah odpadního vzduchu z míst s produkcí škodlivin (WC, koupelna, digestoř) po průchodu výměníkem tepla budovu ihned opouští
• snížená prašnost – vzduch v interiéru je neustále čištěn průchodem přes filtry vzduchotechnické jednotky
• snížená hlučnost zvenku – není třeba větrat okny
• úspora energie - účinnost rekuperačního výměníku tepla minimálně 75 %

Obr. 6 O kvalitní vnitřní prostředí a neustálý přísun čerstvého vzduchu se stará větrací jednotka. Díky vysoce účinnému rekuperačnímu výměníku je vzduch ohříván na teplotu blízkou pokojové i v nejtužších mrazech. Dohřát je pak potřeba jen zbylých pár stupňů.

Aby fungoval systém perfektně, je nutné jej správně navrhnout a provést. Vhodné je rozdělení budovy na tři zóny – přívod vzduchu (obytné místnosti), transport vzduchu (chodby, schodiště) a odtah odpadního vzduchu (koupelna. WC, kuchyň). Rozvody by měly být co nejpřímější a nejkratší s ohledem na tlakové ztráty i možnost případného čištění. Větrací rozvody lze za určitých okolností použít i pro tzv. teplovzdušné vytápění, tj. vytápění pomocí ohřátého vzduchu. Pasivní dům má totiž tak nízké ztráty, že je lze pokrýt i ohřátým vzduchem.