Základní principy

Celá obálka domu musí být dobře izolovaná, z pohledu současné běžné výstavby až extrémně. Přesná tloušťka izolace se určuje výpočtem, běžně se však pohybuje kolem 30 cm izolace u stěn, v konstrukci střechy pak může být až 40 cm. Stejně dobře je nutné izolovat i podlahu k zemině nebo suterénu. Aby izolace účinně fungovala, musí být provedena bez přerušení, spár a zbytečných prostupů, které by vytvářely tepelné mosty. Na tloušťce izolace se nevyplatí šetřit, protože izolace samotná je levná a na ceně stavby se navýšení její tloušťky projeví minimálně. Je to dáno tím, že všechny ostatní položky, jako jsou omítka, barva, lepidla, stavba lešení a práce s tím spojená, zůstávají stejné.

Při stavbě pasivního domu lze použít všechny běžně dostupné typy konstrukčních systémů, které však musí zabezpečit dostatečný odpor prostupu tepla (doporučované hodnoty součinitele prostupu tepla jsou uvedeny v tabulce).

Typů obvodových konstrukcí vhodných pro pasivní domy je více: masivní konstrukce zděná nebo betonová, dřevostavby lze rozdělit například na prefabrikované a montované. Výhodou masivních konstrukcí je větší schopnost akumulace tepla, u dřevostaveb zase menší tloušťka stěn a také rychlejší průběh výstavby s menší pracností. Obecná zásada však platí pro všechny konstrukční systémy: tloušťka konstrukce by měla být co nejmenší při dosažení požadovaných izolačních vlastností. U zděných staveb je proto výhodnější používat co nejtenčí nosnou stěnu a k ní přidat dostatečnou tloušťku izolace. Tato základní volba materiálu stěn značně ovlivní ekonomii stavby. Každý díky tenčí konstrukci stěny ušetřený metr čtvereční zastavěné plochy je výraznou úsporou nákladů. Z výše uvedených důvodů není ekonomicky výhodné použití zdiva z keramických či pórobetonových tvárnic o tloušťce větší než 30 cm. I když je i tímto způsobem možné postavit pasivní dům, po zateplení je výsledná tloušťka stěny zbytečně velká a samotný systém je cenově neefektivní. Stěny z pevných materiálů jako vápenopískové bloky nebo beton umožňují dosáhnout subtilní nosné konstrukce o tloušťce i pod 20 cm a po přidání vnějšího zateplení nepřesáhne celková tloušťka stěny 50 cm.

Jako tepelnou izolaci je možné bez větších problémů použít všechny běžně dostupné izolační materiály ( polystyren, minerální vlna) nebo jejich přírodní alternativy  (foukaná celulóza, dřevovláknité desky, lněné a konopné izolace, sláma nebo ovčí vlna). V současné době je dostupná i vakuová izolace s podstatně nižšími hodnotami tepelné vodivosti, která se však díky vyšší ceně používá spíše jen na specifické části stavby.

Výplně otvorů

Okna u pasivních domů musí splňovat kromě funkčních a estetických požadavků také požadavky energetické. Jelikož jsou okna běžně pětkrát tepelně slabší nežli obvodové konstrukce, tvoří u pasivního domu nejslabší prvek. Na druhé straně jsou zdrojem solárních zisků, a proto při optimalizovaném návrhu jsou okna v topné sezóně celkově zisková – tedy zisky jsou větší než ztráty. Aby tomu tak mohlo být, musí okna pro pasivní domy splňovat několik podmínek:

• U_W hodnota celého okna včetně rámu menší než 0,80 W/(m²K)
• zasklení s trojskly vyplněné vzácným plynem, běžně dosahuje hodnotu Ug < 0,6 W/(m²K) s vysokou propustností slunečního záření nad 50 %
• minimalizovány tepelné mosty v místě osazení okna do stěny – řeší se umístěním okna do vrstvy tepelné izolace a použitím kvalitních izolovaných rámů

Okna v pasivním domě slouží takřka jako sluneční kolektor. Pasivní solární zisky tvoří významný příspěvek k pokrytí potřeby tepla na vytápění, až více než třetinový. Proto je důležitá vhodná orientace, velikost a kvalita prosklení. Ideální je jižní případně jihovýchodní či jihozápadní orientace hlavní prosklené plochy, v ostatních fasádách by pak mělo být oken co nejméně. Častou otázkou je vhodná plocha zasklení. Úspory energie díky solárním ziskům okny rostou přibližně do 30 - 40 % prosklené plochy v jižní fasádě. Další zvětšování oken již nevede k významným úsporám, spíš naopak, a navíc kvůli přebytkům slunečního tepla dochází k výraznému přehřívání interiéru. K dosažení potřebného letního komfortu je u velkých prosklených ploch zapotřebí zvolit vhodné stínění, například horizontálními přesahy (obr. 4) nebo venkovními žaluziemi, které jsou samozřejmě finančně náročnější.

Obr.4 Ochranu proti přehřívání interiéru v létě zabezpečuje stínění. Nejjednodušší je zvětšený přesah střechy – horizontální stínění. Další možností jsou nastavitelné venkovní žaluzie.