Kvalita vnitřního prostředí

Příliš vlhký vzduch

V některých případech dosahuje celková denní produkce vodní páry až více než 10 kg na jeden byt. Nárazové zvýšení vlhkosti může být pohlceno stavebními materiály a postupně odvětráno vzduchotechnickým systémem, případně odvedeno větráním okny. Je-li větrání omezeno, výměna vzduchu je menší než 0,1 h^-1 a relativní vlhkost vzduchu snadno stoupá nad 80 %. V těsných prostorech, jakými je již většina novostaveb, může takový případ běžně nastat.

Příliš suchý vzduch

Opačný případ nastává, je-li výměna vzduchu vysoká. Zejména při nízkých venkovních teplotách má venkovní vzduch menší celkový obsah vody. V praxi to znamená, že když venkovní vzduch ohřejeme z -10 °C na 20 °C, jeho relativní vlhkost klesne pod 15 %. To vysvětluje, proč nadměrné větrání může vést k vysušování vnitřního vzduchu, které je nejmarkantnější v zimním období při velmi nízkých venkovních teplotách.

Obr. 4 Vnitřní vlhkost regulují i hydroakumulační plochy např. ve formě přizdívek z nepálených cihel. Díky vysokému obsahu jílu a jeho sorpční schopnosti jsou schopny přijímat značné množství vlhkosti v době její produkce a zpětně ji se zpožděním uvolňovat. Dochází tím přirozeně k regulaci vlhkosti v interiéru. (Foto Slavona)

Mnohdy je snížení relativní vlhkosti považováno za „problém větrací jednotky“. Tato skutečnost je však ve většině případů způsobena přílišnou výměnou vzduchu, a to zejména chybným nastavením větracího systému. V minulosti byla doporučována spíše větší výměna vzduchu 0,5 až 0,8 h^-1, aby se zabránilo kondenzaci vlhkosti na chladnějších místech a následnému vzniku plísní. Tato rizika u pasivních domů nehrozí. Díky vysokým povrchovým teplotám konstrukcí nedochází ke kondenzaci ani při relativní vlhkosti 65 %. Při obvyklých zdrojích vlhkosti v bytech je třeba dimenzovat objemový proud čerstvého vzduchu na 20 až 30 m³ na osobu za hodinu. Tím se i v zimě udržuje relativní vlhkost vnitřního vzduchu v domě v příjemném rozsahu.

Pouze v extrémních případech se zvláště nízkou obsazeností obytné plochy (velký dům nebo byt s malým počtem obyvatel), a tím i nižším přirozeným zvlhčováním vnitřního vzduchu se vlhkost vzduchu v místnostech příliš snižuje už při pouhé hygienicky nezbytné výměně vzduchu 0,25 - 0,3 h^-1. V těchto případech mohou pomoci přídavné zdroje vlhkosti v obytných místnostech (květiny, fontánka apod.), nebo zvlhčovače vzduchu. Jinak obecně platí rada udržovat byty pokud možno bez prachu, častěji luxovat vysavačem s filtrem na jemný prach, abychom vzduch nepociťovali jako „příliš suchý“. Další možností, jak udržet správnou hladinu vlhkosti vzduchu, jsou speciální rekuperační výměníky se zpětným ziskem vlhkosti. Membránou výměníku prochází vlhkost podobně jako sportovními oděvy propustnými pro vodní páry, které transportují tělesnou vlhkost zevnitř ven. Přirozeně se zde udržuje optimální vlhkost, ale pachy a mikroorganismy kvůli většímu rozměru molekul membránou neprocházejí. Rovněž vysoký obsah soli v membráně zabraňuje množení mikroorganismů.

Obr. 5 Větrací jednotka se zpětným ziskem vlhkosti. Díky speciální membráně zajišťuje optimální vlhkost vzduchu bez porušení hygienické kvality vzduchu.(Zdroj Paul Rekuperace)