Kvalita vnitřního prostředí

Radon je plyn, který má při krátkodobém působení léčivé účinky. Bohužel při dlouhodobém působení je plynem nebezpečným a zdraví škodlivým. Je to radioaktivní nuklid a produkt jeho přeměny, radioaktivní polonium, je původcem rakovinných onemocnění, zejména rakoviny plic. Radon přirozeně uniká z prostředí s vyšší hustotou (podloží) do prostředí vzduchu. Pokud je unikajícímu radonu postavena překážka, např. základová deska, začne se radon v těchto místech hromadit. K průniku do objektu mu stačí několik prasklin v podlaze nebo základové desce, proto je bezpochyby nutná kvalitně provedená hydroizolace s utěsněním všech prostupů. Účinné řešení radonové zátěže poskytuje řízené větrání, které by mělo běžet v přetlakovém režimu, abychom se vyhnuli nasávání radonu. Při použití vzduchového zemního výměníku tepla je zásadní těsnost potrubí, kde by v případě poruchy mohl být radon nasáván přímo do domu.

Akustická složka vnitřního prostředí

Akustickou pohodu ve vnitřním prostředí budovy ovlivňují vnější a vnitřní zdroje hluku. Proti jejich působení nás chrání konstrukce budovy. Schopnost konstrukce tlumit hluk nazýváme buď vzduchovou neprůzvučností nebo kročejovou neprůzvučností, podle toho, jestli tlumí zvuk vyzařovaný do vzduchu (např. hlas, hudba apod.) nebo zvuk vznikající kontaktem předmětů s konstrukcí (nejčastěji s podlahou - např. chůze, pád předmětů, posouvání nábytku apod.). Hluk nejlépe tlumí masivní, hmotné konstrukce, ale ani v dřevostavbách není třeba mít z hluku obavy, protože vhodně zvolenou lehkou konstrukcí lze dosáhnout srovnatelných výsledků. Sádrovláknité nebo sádrokartonové desky s vyšším akustickým útlumem, dřevovláknité izolace, podlahové desky na útlum kročejového hluku případně vnitřní omítky, zděné příčky či těžké podlahy (anhydrid, beton apod.), to vše napomáhá kvalitním zvukově izolačním vlastnostem nejen u pasivních dřevostaveb.

Eliminaci pronikání vnějšího hluku do vnitřního prostředí u pasivních domů napomáhá z velké části také nucené větrání, které v topném období zásobuje interiér čerstvým vzduchem bez potřeby otevírání oken. Mezi zdroje vnitřního hluku však patří i vzduchotechnická jednotka, proto by výběr měla ovlivnit i její hlučnost. Hraniční hodnoty akustického tlaku v obytných místnostech jsou < 25 dB a v technické místnosti < 35 dB. Velice důležité je také umístění větrací jednotky, lépe co nejdále od ložnic, a návrh rozvodů s použitím tlumičů hluku od jednotky a také proti telefonickému přenosu hluku mezi místnostmi.

Světelná složka vnitřního prostředí

Světlo nejen zásadně ovlivňuje podmínky zrakového vnímání, ale významnou měrou přispívá i k vytváření celkové duševní pohody lidí. Kvalitní osvětlení zvyšuje produktivitu práce, u obytných prostorů zase přispívá k podstatně rychlejší a dokonalejší psychické a fyzické regeneraci organismu. Nesprávně osvětlené prostory při práci naopak způsobují zrakovou i celkovou únavu, kterou organismus signalizuje jako přetížení. Po určité době se pak obvykle dostavuje pálení očí, bolest hlavy a další obtíže. Optimální návrh osvětlení se snaží spojit co nejlepší prosvětlení prostorů přirozeným osvětlením a současně zabránit přehřívání interiéru. Spojení těchto protichůdných požadavků je mnohdy problematické a je nutné se tím zejména u větších nebytových objektů detailně zabývat. Většinou se k tomuto účelu využívá speciální software pro optimalizaci osvětlení, který simuluje i tepelné chování objektu.

Velké prosklené plochy jsou uživatelsky velice příjemné a umožňují perfektní prosvětlení prostor. Na straně druhé bez kvalitního a mnohdy i automatizovaného stínění často dochází k nežádoucímu přehřívání interiéru v letním období, takže velikost oken je potřeba navrhovat s ohledem na velikosti nutné pro kvalitní prosvětlení interiéru. Doporučená velikost prosklení bez stínění by neměla přesahovat 1/6, maximálně však 1/4 obytné plochy místnosti. Tepelné chování objektu je pak vyrovnanější jak v zimě, tak i v létě.

Obr. 8 Velké prosklené plochy mohou kromě kvalitního prosvětlení interiéru s sebou nést i nepříjemné přehřívání v letním horku. Jejich velikost je potřeba důkladně zvážit, stejně jako jejich účinné stínění. V našich klimatických podmínkách se osvědčilo spíše skromnější prosklení, které optimalizuje tepelné ztráty v zimě a zisky v létě.

Závěr

Vytvoření kvalitního vnitřního mikroklimatu je rozhodně oblast, kterou je nutné se podrobně zabývat. Pasivní domy mají výhodu oproti běžným domům díky vynikajícím tepelně-izolačním vlastnostem konstrukcí a účinnému nucenému větrání. Optimalizovaný návrh založený na zkušenostech a precizní provedení uživatelům zabezpečí vynikající kvalitu vnitřního prostředí a nebývalý komfort, což mimochodem potvrzuje většina spokojených uživatelů pasivních domů.

Literatura:

[1] MORÁVEK, P.: Mikroklima pasivních domů, Sborník z konference Pasivní domy 2006, Centrum pasivního domu, Brno, 2006
[2] PAUL, E.: Větrací jednotka s přenosem vlhkosti – bez rotujících dílů!, Sborník z konference Pasivní domy 2006, Centrum pasivního domu, Brno, 2006
[3] GÜNTER, G., RUBINOVÁ, O., HORKÁ, H.: Vzduchotechnika, ERA, Brno, 2005
[4] FEIST, W.: Protokollband Nr.23 – Einfluss der Lüftungsstrategie auf die Schadstoffkonzentration und – ausbreitung im Raum, Passivhaus Institut, Darmstadt, 2003
[5] JOKL, M.: Zdravé obytné a pracovní prostředí, Academia, Praha, 2002
[6] WARGOCKI, P.: Jsou investice do vysoké kvality vzduchu ve vnitřním prostředí ekonomicky výhodné?, 17. mezinárodní konferenci Klimatizace a větrání 2006, překlad z www.tzb-info.cz
[7] www.atrea.cz
[8] www.paul-rekuperace.cz